Ona tančila

Myslím, že k výročí 21.srpna tady toho bude napsáno dost. Rozhodl jsem se přispět do mlýna jinak, a sice dvěma svými básničkami, ve kterých své postoje jasně deklaruji. Nesuďte mne prosím příkře, jsem jen takový básnický flyboy.

ONA TANČILA
Já bych tak tancovala, jen tak pro radost, víte?
Ale jděte,  syknu, ta žena příliš stará na chůzi
natož pohyb v rytmu, její tvář zažloutlý svitek
jako když archivář ho vyndá z prachu police
a ruce se jí třesou, když k ústům sousto nesou
div se nepobryndá...motolice 

Já vždycky tancovala, už když vojska Prahu drancovala
krev tekla dlažbou, když nacisti mi dítě umlátili pažbou
já tancovala pro tu chvíli, která teprv přijde
já tančila, abych tu hrůzu v sobě zabila 

Tiše, jako ze sna pravila, mlžně hledíc na kraj sklenky
a mne ta slova skosila tak prudce
jako Vesna mrazem kosí prvosenky 

A když mi muže ubili v uranových dolech, já tančila
po nádražích, po hospodských stolech...ach, můj milý
jen abych tu hořkost v sobě zabila, víte, já tančila
pro tu chvíli, která teprv přijde 

V místnosti se ticho rozhostilo, že ze zdi bylo
slyšet trčet skobu...vzduch se dal krájet od podlahy
a mně bylo, jako když mrtvý vstane z hrobu
a rukou označí své vlastní vrahy

Já ve  snu  četla stránky o neštěstí, tenkrát
ach Bože ... tenkrát v srpnu, v noci na neděli
když mi ruské tanky syna rozstřílely na náměstí
tu krev dodnes lidé neumyli, já tančila
v každé botě ostré nože, já tančila
abych to zvěrstvo v sobě zabila, já...já...

Já vím, vy jste tančila pro tu chvíli 
Ano, pro tu, která teprv přijde

Jemný průvan světlem pohnul, když do místnosti vstoupila
ta dívka, tak bílá jako hučka z hranostaje, víla
co na světě jí rovno není, jemná jak noc na prvního máje
tak opojně vlahá, snad její vnučka se to k ní sklonila
k políbení : maminko moje drahá!

Z posledních sil jsem se nemotorně před stařenou uklonil
Madam, smím prosit?

NADĚŽDO

Já Vás včera večer viděl
průzorem vězeňských okýnek
jak jste tam stála
tak sama a vzpřímená
v srdci vzdor těla
a v očích plamínek
pohrdání

Vaše kolena se chvěla
já Vás viděl, paní
jak jste se jim smála
do hlavně pušky
ani znamínek pokory
a od věrchušky
pal !

Naděždo
já tam stál v té chvíli
kdy jste padala
s grácií orchideí
té krve neumejí
ani deště za sto let

Naděždo
tohle nevidět
chtěl bych umřít ještě jednou
pro Vás a Váš svět