Protikuřácký zákon v mlžném oparu

Stý den fungování protikuřáckého zákona je za dveřmi a tedy nastal čas zrekapitulovat si pro a proti tohoto pro někoho bohulibého počinu, pro jiného stupidity až na půdu. Hic Rhodus, hic salta.

Předně předesílám, že veškeré hodnocení je pouze můj subjektivní pocit. Pro rámec objektivity však vždy ke každé odrážce přidám svůj, potažmo obecně poplatný argument. Ty, kteří pak s tímto nebudou souhlasit, ať už soukromě, nebo veřejně v diskuzi, potom žádám, aby se zdrželi revolvingového stylu argumentace. To je taková ta oblíbená disciplína, kdy se vezme pět protiargumentů (např. právo státu korigovat veřejnou nabídku služeb, ochrana zdraví zaměstnanců, výdaje státu na léčeni apod.) a každému tvrzení se oponuje něčím jiným mimo nahozeného tématu, a při vyvrácení toho potom tím dalším v pořadí a tak pořád dokola. Na regulaci živnosti zdravím obsluhy, na kuřárnu výdaji na léčení, na výdaje právem na čistý vzduch atd. Je to sice zábavné, ale poněkud únavné.

Pojďme se na ty nejožehavější výroky okolo tohoto zákona podívat s odstupem.

Zákon má primárně ochránit nekuřáky, nikoliv diskriminovat kuřáky - lež.

Pokud chci někoho chránit před něčím jiným, co je také povoleno, tak tyto dvě skupiny prostě od sebe oddělím. Jeden syn si čte nahoře v pokoji knížku, druhý bubnuje v garáži. Tygr má svou klec, gazela svůj výběh. Plošný zákaz chovu tygrů v ZOO kvůli ochraně gazel je stupidita. Striktní zákaz zřizování jakýchkoliv, byť uzavřených a odvětraných kuřáren např. v kulturních domech při veřejných akcích usvědčuje výše popsané tvrzení ze lži. Které nekuřáky a před čím chce zákon v této separé ne/kuřárně chránit je opravdu takový malý, překladatelský oříšek.

Nekuřáci si nemohli svobodně zajít do restaurace na jídlo - lež.

AHR (Asociace hotelů a restaurací) evidovala těsně před zavedením zákona přes 60% restaurací, které nabízely buď rovnou celou nekuřáckou provozovnu, nebo stavebně oddělené nekuřácké jídelny. Byly to provozovny primárně zaměřené na stravování. Těch zbývajících 40% byly spíše knajpy, jejichž účelem bylo zbumbrlíkování se do němoty.

Matky s dětmi si nemohly zajít ani nikam na limonádu - lež.

Jak už z výše popsaného vyplývá mohly. Dále mají k dispozici nekuřácké kavárny a především cukrárny. Co se týče těch srdceryvných příkladů matek s žíznivými dětmi na výletě ve vesnici za sedmero horami, tak tam je jasné, že si mohou limču vysrkat na zahrádce na čerstvém vzduchu. Tak stejně sníst i oběd. Co jsem vypozoroval, tak drtivá většina venkovských hospod má zahrádku. Aby staří štamgasti nesměli u piva celý rok kouřit jen proto, že v srpnu možná přijde paní s dětmi a koupí si tři vody s brčkem, je hlupáctví. Zvlášť, když tehdy už bude hospoda možná i zrušená právě kvůli tomu, čemu měla bohulibě posloužit.

Zařadili jsme se tím po bok ostatních civilizovaných států Evropy - lež.

Jednak nevím jakým kouzlem se zákazem kouření vyšvihne nějaká země do kategorie "civilizovaných", ale hlavně mi to názvosloví nejvíce připomíná praktiky komunistů, u nichž vše na jejich straně bylo "pokrokové". A tak jsme tu měli zahraniční pokrokové zpěváky, kteří to označení získali jen tím, že permanentně ve svých textech špačkovali na ošklivý kapitalismus. V drtivé většině evropských států naopak plošný zákaz kouření vůbec není zaveden, ale provozovny jsou rozděleny podle paušálního klíče na restaurace a malé hospůdky (popř. kavárničky) kde je kouření povoleno, popř. mají kuřárny. Chtěli-li jsme se zařadit mezi kulturní země, měli jsme následovat jejich příkladu. Pokud se ovšem civilizací myslí tisíce idiotských plošných zákazů ve stylu KLDR, potom ano, to jsme už napřed o koňskou délku. A to nemluvím o tom, že jsme měli jedinečnou příležitost ukázat Evropě že si stojíme za svou (pivní) tradicí malých hospůdek. Takto jsme ji vlezli do řiti ještě dřív, než si vůbec stačila stáhnout kalhoty.

Menšina se podřídila většině - omyl.

V menších pivnicích a hospodách byli hosté kuřáci naopak ve většině. Také z vášnivých diskuzí pod tématem o protikuřáckém zákoně, a že jich bylo na stovky, vyplývá, že většina diskutujících je proti zákonu, nebo k němu mají vážné výhrady. A to z velké většiny i sami nekuřáci. Tedy nelze apriori brát, že všichni nekuřáci musí být pro a kuřáci proti.

Většina kuřáků v průzkumu byla také pro zákaz kouření v hospodách - mystifikace.

Ten "průzkum" byl svěřen studentům pátého ročníku lékařské fakulty UK v rámci stáže z hygieny a epidemiologie, což už je samo o sobě důvěryhodné asi jako Rus v uniformě hlídače ve skladu s vodkou. Průzkum se prováděl na 830 dotázaných a jak jeden z akčních průzkumníků prozradil: Zaměřili jsme se spíše na mladé lidi. No comment.

Hosté v restauracích neubudou, naopak přijdou i ti, kteří dříve kvůli kouření nechodili - obrlež.

Řadu tragických fotogalerií prázdných hospod na internetu po zavedení zákona asi nemusím připomínat. Navíc mohu potvrdit osobně, že v hospodách v mém okolí klesl počet návštěvníků o polovinu, mnohde až o 2/3. A že chodím často a rád, na to vemte jed. Nejpikantnější na tom je, že úbytek hostů zaznamenaly také původně striktně nekuřácké restaurace, kterým se dříve výhradní hosté rozpustili po okolí. Nejlépe to dokladuje příklad podnikatele, který u nás vede po léta více než sedm restaurací a bister. Ve svém repertoáru měl také nejméně tři nekuřácké podniky (dvě hospody+bistro, pokud vím). Ten na zákon nadává kudy chodí a nás štamgasty v kuřácké pivnici vyzývá, ať zákon ignorujeme a v jeho hospodách klidně kouříme.O tomto člověku se asi nedá říct, že by problematice svého oboru nerozuměl. Sám je nekuřák.

Tržby se hostinským naopak zvýší - lež a výsměch.

V knajpách a špeluňkách určitě ne. Zatím to jde. Je léto a zahrádky praskají ve švech, ale to bylo ostatně vždycky. Ovšem nejmarkantněji je to vidět při deštivých dnech. Zahrádky prázdné, hospody uvnitř též. Protikuřácký zákon je zvláštní tím, že začal platit od konce května, tedy v době otevření zahrádek a volby jsou v polovině října, tedy v době uzavírání zahrádek. Na nějaký náhodný symbolický den zdraví, či co, opravdu nevěřím. PR poradci vládních stran nejsou hloupí a je jisté, že tady nejde o náhodou.

Zákon má širší celospolečenské pozitivní dopady, nejen onen zákaz - lež a blábol.

Tak např. výchova mládeže ke zdravému životnímu stylu vezme rázem za své, pokud se nám omladina musí prodírat na chodníku hloučkem chrchlajících kuřáků, kteří byli dříve skryti ve sklepeních za svými jedovými žejdlíky. Z minulosti víme, že tento druh osvěty prostě nefunguje. Zákaz reklamy a zobrazování tabákových výrobků, jakožto i křečovité potlačování kouřících cigaret ve filmu mělo za efekt pouze zvýšení počtu kuřáků mezi mládeži, větší podíl dívek mezi nimi a drastické snížení jejich věku. Opravdu bravo. 

Ochrana zdraví obsluhy taky není to pravé ořechové, neboť drtivá většina výčepních a pinglic v putykách jsou kuřáci a kvůli cigaretě musí dnes trapně vybíhat ven.

Zákaz prodeje alkoholických nápojů na dětských dnech zredukoval počet tatínků ochotných vzít děti na takovou akci. Zákaz manipulace s alkoholem nedospělci připravil o možnost brigád ve stánku na plovárnách mnohé studenty středních škol. Ryk a hluk po nocích pod okny lidí ve městech, antikonfliktní týmy tupých nabušenců, kteří vyvolávají neustále jen konflikty na nepravých místech atd.

Odpovědnost výčepního za škody na zdraví a majetku napáchané někdy potom hostem, který si dá třebas v úplné pohodě tři piva, je pak úchylka aspirující na samostatnou diagnózu. 

Snad jen zákaz kouření na koncertech pod širou oblohou trochu zrychlil výměnu rockových nadšenců pod pódiem, takže se poškození sluchu dostane průběžně na všechny.

Také to, že staří fotrové od rodin budou po práci asi vysedávat v parcích při lahvovém a cigárku, zatímco maminy s dětmi budou dřepět v nonstopech u hracích beden na "čerstvém vnitřním vzduchu" je pikantní.

Technicky to nešlo udělat jinak - lež, šlo!

Šlo to udělat miliónem jiných způsobů. Šlo zajistit tygrům i gazelám zároveň bezpečí i pohodlí a přitom společné důstojné soužití. Jen tak od boku pár návrhů:

Vyčlenit kategorii putyk a kavárniček s povolením kouřit, např. omezením nabídky teplých jídel, či jinými provozními předpisy.

Kuřáckým hospodám napařit jistou extra daň odváděnou zdravotním pojišťovnám.

Stanovit limity povolené koncentrace kouře na metr krychlový (změřit se to dnes už dá), tedy zpřísnit hygienické normy. Kdo chce kuřáckou hospodu, ať investuje do čističek vzduchu.

Povolit kuřácká oddělení bez obsluhy a stavebně oddělené. Ta by musela splňovat také přísné limity.

Povolit v určitých typech napajedel kouření jen ve vyčleněných hodinách, třebas po 20. večer do 6 ranní.

Povolit zřizování klubů s občerstvením vedených za tímto účelem za zvláštních provozních podmínek.

Sebrat těm desítkám antikuřáckých spolků, sdružení a jiných pijavic ty miliony státních příspěvků na provoz z rozpočtu nás všech a dotovat za ně zakládání nekuřáckých podniků.

Ty, kteří hlasovali pro, umlátit židlí rovnou v poslaneckých lavicích ještě před zmáčknutím tlačítka.

Zákon funguje - idiocie.

Všechny zákony pod trestem fungují. Fungoval i Protektorát a v KLDR 102% obyvatel miluje svého vůdce. To ovšem nic nevypovídá o tom, že zákon je potřebný, správně nastaven, nebo přínosný.

Stát má právo a povinnost regulovat živnostníky - zavádějící.

Zahrada prostříhaná zahradníkem a padající helikoptérou je sakra rozdíl. I když nám obojí může připadat podobné.

Ten zákon si časem sedne, lidi si zvyknou - blábol.

Nesedl, nesedne a ti, které postihuje, si nezvyknou nikdy! Věřte mi. Vždy to bude někomu vadit a to tak, že hodně. Nejhloupější bývají takové ty hlášky typu: jinde už to funguje a nikomu to nevadí. Tak tohle může vypustit jen někdo, kdo ztratil kontakt s vlastní hlavou.

Tak co, obstál zákon? A obstály ty argumenty, kterého ho původně tlačily ven na čerstvý nekuřácký vzduch?