Velký moskevský teror

Moskva poloviny 30 let 20.století byla rozvíjejícím se městem. Stavěly se obytné domy, silnice i továrny. Po téměř 20ti letech od uchopení moci komunisty, mnoha vlnách hladomorů, teroru a masových vražd, poprvé nehrozil hlad. 

Jenže blahobyt, mír a poklidný život není hlavním cílem Marx-Leninismu. Tím je permanentní boj s třídním nepřítelem. Ale ani jeho řady nejsou nevyčerpatelné. Takže kde ho brát, když už není? Sáhnout mezi vlastní spolusoudruhy!

Josef Vissarionovič Džugašvili, zvaný gruzínská šelma, profesionální bandita, vlakový a bankovní lupič a terorista, přezdívaný Koba a známý později jako Stalin, zastával v roce 1924 post generálního tajemníka bolševické strany. Takovou funkci pokládali ostatní soudruzi z vedení za úřednické místo a nepřikládali mu velkou váhu. Význam centrální kanceláře, kde se sbíhají veškeré nitky strany, a bezohlednou nenasytnost Stalina si guru světového revolučního hnutí V.I.Lenin uvědomil až těsně před svou smrtí (21.leden 1924). Před Stalinem varoval osobním dopisem bolševické politbyro. V něm doporučil Stalina z této funkce odvolat. Paradoxně se však stal pravý opak. Po smrti Lenina, kdy se automaticky pokládal za jeho nástupce druhý muž VŘSR Lev Davidovič Trockij (zavražděn na Stalinův příkaz v Mexiku 21. srpna 1940), dokázal Stalin přesvědčit politbyro, že stranu by měl vést stranický byrokrat, tedy on. Cesta ke kultu osobnosti byla otevřena.

Trockij byl za pomoci Stalinových spojenců (všichni poté popraveni) ze strany vyloučen už v r.1927 a o dva roky poté vypovězen ze SSSR. Přesto dále nemlčel a Stalin si uvědomil, že to byla chyba. Napříště své oponenty nechá rovnou střílet. Na počátku 30.let obrátil proto svou pozornost opět k rodné straně. V hledáčku mu uvízli tři spolusoudruzi. Dva bývalí blízcí Leninovi spolupracovníci Lev Kameněv a Grigorij Zinovjev, a nejoblíbenější leningradský politik Sergej Kirov. Jeho popularita byla mezi lidem obrovská. Do práce jezdil tramvají, s dětmi si hrával na veřejném hřišti a po večerech organizoval nelidské otrocké práce pro nepřátele lidu při budování Baltsko-bělomořského kanálu, takže ze stranického pohledu byl také v pořádku.

V létě 1934 si Stalin Kirova pozval do svého černomořského sídla. Záminkou mu bylo to, že nedávno předtím vyšla brožurka o historii bolševického hnutí na Kavkaze a Stalin v ní nebyl dostatečně vykreslen jako vůdčí osobnost srovnatelná s Leninem. Jen co si to vyřídil s původními autory včetně celé tiskárny, přikázal Kirovovi sepsat knihu znovu a osobně. Ten se z úkolu ovšem vykroutil tvrzením, že sám není historik a sepsání zadá profesionálům. A bylo hotovo. Následné volby do ústředního výboru, kdy Kirov získal v tajném hlasování jen tři negativní hlasy, kdežto Stalin jich sklidil 292, spád událostí jen urychlily. Ihned poté šel Kirov 1.prosince k zemi rukou najatého vraha Nikolajeva. Zároveň s těmito výstřely zaznělo téměř okamžitě vládní prohlášení: 1.prosince 1934 v 16:30 zahynul v Leningradě soudruh Sergej Kirov kulkou neznámého vraha, nepřítele dělnické třídy, jehož totožnost se dále zjišťuje. Vražda bude vyšetřena do deseti dnů bez účasti dalších jiných stran (rozuměj bez případných svědků, advokáta a nezávislého dozoru).

Ačkoliv lidovým komisařem vnitra byl tehdy Geinrich Jagoda (popraven), byl urychleným šetřením atentátu pověřen jeho budoucí nástupce Nikolaj Ježov (popraven, jeho nástpce Berija, také popraven). Stalin osobně sepsal seznam členů strany a Komsomolu, kteří mají být v souvislosti s vraždou Kirova zatčeni, usvědčeni a následně popraveni. Také vymyslel název celého spiknutí - Leningradské a moskevské sjednocené centrum. Vybraný Kirovův vrah Leonid Nikolajev souhlasil s dohodou, že pokud veřejně přizná že vraždil na příkaz tohoto centra, bude mu zachován život. Poté co to přiznal byl ve zrychleném procesu odsouzen a okamžitě popraven. Celá země pak upřela zraky na právě odhalené zrádné konspirační centrum, v jehož středu uvízli už výše zmiňovaní G.Zinovjev a L.Kameněv.

1. proces s Moskevským centrem

Probíhal 15.-16. ledna 1935, tedy pouhé tři týdny po odsouzení Kirovova vraha. V něm byli během jednoho dne vyslechnuti a usvědčeni z organizace rozsáhlých teroristických akcí proti lidu a sovětské vládě, včetně organizování kontrarevoluce a vražd protistátní živly G.Zinovjev, L.Kameněv a 15 dalších vlivných bolševiků. Všichni byli shledáni vinnými a odsouzeni k mnohaletým žalářům.

Velký proces s Moskevským centrem, tzv. 1.proces s Trockisticko-zinovjevským centrem

19.-24. srpna 1935. Zinovjev, Kameněv a další desítky obžalovaných jsou definitivně odsouzeni k trestům smrti za antisovětskou činnost, plánování vražd vedoucích představitelů SSSR včetně Stalina, z vraždy Kirova a špionáž. První proces nebyl ještě hladce organizován a obžalovaní se urputně a dobře argumentačně bránili. Při druhém procesu už Stalin postupoval propracovaněji. Nechal svolat 40 nejvyšších důstojníků NKVD (všichni popraveni v dalších procesech) na taktickou poradu, kde jim bylo sděleno zhruba toto:bylo odhaleno obrovské spiknutí, které má za cíl svrhnout celou naší vládu. Důkazy nemáme a vaším úkolem bude je najít. Ovšem teprve až dva Stalinovy dekrety hnuly vyšetřováním kupředu. První ze 7.dubna 1935, který umožňoval střílet děti už od 12 ti let a druhý z 9.června 1935, zastřelení při pokusu bez svolení opustit zemi. Většina z obviněných takové děti totiž měla. A že výhrůžky o znásilnění a zabití ženy i s dětmi nebyly ze strany vyšetřovatelů plané, to se všeobecně vědělo. 

Ale ještě i nyní se oba hlavní obžalovaní, Zinovjev a Kameněv, přímému doznání urputně bránili. Nepomáhalo ani kruté mučení, bití, 60 výslechu v řadě, ani přivazování k horkému topení. Stalin ovšem potřeboval veřejné přiznání kvůli legitimizaci dalších budoucích čistek. Dokonce se s oběma i osobně sešel: Vy ani nechápete, proč se ten proces připravuje. Abychom vás mohli dát popravit? To ale můžeme kdykoliv i bez soudu, to přeci sami znáte. Soudní proces se vede proti Trockému. Pomožte straně v jejím boji proti spiknutí. Nechceme přeci prolévat krev našich starých přátel a soudruhů, byť se dopustili jakýchkoliv chyb.

Až poté, co jim a jejich rodinám Stalin slíbil zachovat život, souhlasili a doznali se ke všemu. Hned nato, 24. srpna 1935 v půl třetí ráno, byli potom všichni odsouzeni k trestům smrti a i přes garantovanou třídenní lhůtu k odvolání byli popraveni prakticky ihned po odvedení ze soudní síně. Generální prokutáror Andrej Vyšinskij to vysvětlil takto: Mám tu odvahu tvrdit, a to v souladu se základními principy a naukou o soudním řízení, že při spiknutí si nemůžeme klást takové požadavky, jakými jsou důkazy.

2.proces s Trockisticko-zinovjevským centrem

Někdy také Proces s paralelním antisovětským trockistickým centrem probíhal od 23. do 30. ledna 1937. Byli v něm zlikvidováni aktivisté komunistické internacionály, méně exponovaní soudruzi a případná opozice. Hlavních 17 obžalovaných, drtivá většina z nich okamžitě zastřelena.

3.proces s Trockisticko-zinovjevským centrem

11.června 1937, byl specifický tím, že probíhal víceméně v utajení. Stalin v něm totiž naprosto zmasakroval celé velení armády, včetně náčelníka generálního štábu Michaila Tuchačevského, a nechtěl, aby se to veřejnost dozvěděla. Obžaloba tvrdila, že se obvinění chystali po dohodě se světovými fašistickými mocnostmi, především s Německem, svrhnout sovětské zřízení. S největší pravděpodobností si Stalin konspiraci objednal u NKVD a nechal ji podstrčit samotnému Reinhardu Heydrichovi. Ten si chvíli pohrával s myšlenkou využít ji k čistkám v německé armádě, pak ji ovšem, po dohodě s Adolfem Hitlerem, poslal přes Edvarda Beneše zpátky Stalinovi. Ten ji jakože zprávu cizích tajných služeb ihned využil. Rozsah teroru byl obludný. Zlikvidováno bylo 3 z 5 maršálů, 13 z 15 velitelů armád, 8 z 9 admirálů flotily, 50 z 57 velitelů armádních sborů, 154 ze 186 velitelů divizí, 16 ze 16 politických komisařů armád, 25 z 28 komisařů armádních sborů, 58 ze 64 komisařů divizí, 11 z 11 náměstků obrany, 98 ze 108 členů nejvyššího vojenského sovětu, a celkově dále 60% všech vyšších důstojníků Rudé armády. Taková katastrofální decimace vlastní armády nemá v dějinách obdoby.

4.proces s Trockisticko-zinovjevským centrem

2.-12. březen 1938. Tzv. proces s pravicově trockistým antisovětským blokem. Když už se obviňování vlastních soudruhů z konspirace proti samotnému komunistickému smyšlení stávalo omšelé, začali být kovaní soudruzi obviňováni z pravičáctví, což samo o sobě mělo být dostatečně odporným zločinem. A tak se jako zakuklení pravičáci ukázali nakonec i aktivní revolucionáři budující komunistické zítřky, rudí diplomaté, politici a aparáčníci jako např. Nikolaj Bucharin, Genrich Jagoda, Kristian Rakovskij, anebo bývalý předseda vlády Alexej Rykov. Obžaloba je vinila z toho, že po celou dobu kdy budovali sovětský stát byli pravicovými přívrženci, kteří chtěli povraždit bolševické vedení a cizím státům pak rozdat sovětské území. 21 hlavních obviněných, všichni odsouzení k trestům smrti a popraveni.

To byl poslední veřejný monstrproces. Ne, že by ustaly, ale už nebyly tolik mediálně prezentované a sledované. Následovaly ještě hromadné procesy např. v diplomatických službách, mládežnických organizacích včetně Komsomolu, procesy s inostranci (cizinci), nebo čistky v NKVD. Celkově bylo v moskevských procesech během let 1937-1938 oficiálně zatčeno 1 548 367 lidí, z nichž bylo ihned zastřeleno 681 692 osob. To je neuvěřitelný průměr 1000 poprav denně a vždy bez řádného soudu. Vzhledem k neúplné dokumentaci se však celkový počet obětí tohoto krátkého období odhaduje na 950 000 až 1 200 000 popravených. Muži, ženy i děti, kteří se ničeho z toho, co jim bylo kladeno za vinu, nikdy nedopustili.

Pak přišla 2.sv. válka a Stalin měl tentokrát k masovým vraždám, hromadným popravám a vybíjení vlastního obyvatelstva oficiální záminku. Té také ještě po válce padly za oběť miliony nevinných obětí při násilném stěhování a genocidě národů v ruském područí obviněných kolektivně z kolaborace s nacisty. Po válce a v 50. letech si Stalin na slavnou éru monstrprocesů vzpomněl opět. Byly rozdmýchány hony na kosmopolity (poklonkování západu), židy (pro ty plánoval zbudovat v centrální Sibiři obrovské ghetto), umělce, intelektuály aj. A chystal další obří proces s lékaři. To už naštěstí ale nestihl a zemřel dávící se, uslintaný a pokálený na podlaze své dači po mozkové mrtvici 5.března 1953. Kvůli jeho paranoii ze spiknutí lékařů nebyl v tu chvíli v budově přítomen žádný doktor.

Celkový počet politických obětí Stalina se v letech 1929-1953 odhaduje na 22 milionů, což je 20% všech tehdejších obyvatel sovětské země. Je tedy právem označován za největšího masového vraha v dějinách. Celkově se za vlády bolševiků zredukoval počet obyvatel ze 183 mil. na počátku 1.sv. války až na 110 mil. v roce 1950. A prakticky začal růst až po Stalinově smrti. Z tohoto je jasně vidět, že největším nepřítelem Ruska (a poddaných republik) jsou sami Rusové.

Jeho vražedné šílenství však našlo mnohé obdivovatele. U nás to byli komunisté v čele s Gottwaldem. Ten se v době čistek ve 30. letech se svými spolusoudruhy jezdil do Moskvy učit, jak ostatním zakroutit krkem, jak sám s oblibou říkával. Minimálně jeden soudruh se však při exkurzích do Moskvy nenaučil zhola nic. Byl to Rudolf Slánský obžalován v monstrprocesu navlas stejnému, jako byly ty moskevské. A to spolu se svými třinácti soudruhy ve zbrani, všechno kovanými komunisty, a popraven na konci roku 1952. Gottwald musel moskevské politické monstrprocesy podrobně znát. A také mu muselo být jasné, že o žádné takto neuvěřitelně rozsáhlé celonárodní spiknutí, bez jediného hmatatelného důkazu a se 100% přiznáním všech obviněných, nemůže jít. Byl si tedy vědom, že se jedná o cílené masakrování vlastních obyvatel a nevinných lidí. A přesně to také reálně aplikoval okamžitě po uchvácení moci na naši zem. Nešlo tedy o nějaké přehmaty v rámci třídního boje, horlivost některých soudruhů, či o politováníhodné dějinné chyby, jak se nám dnes soudruzi snaží nabulíkovat, nýbrž o cílené masové vraždy.

A je smutnou skutečností, že ještě dnes se najde dost rudých obhájců s fanatismem ne nepodobným nacistickým monstrům, kteří komunistické zločiny bagatelizují, znevažují, či dokonce obhajují. A ještě se přitom postaví před náhrobek Gottwalda a tam tyranu vzdávají posmrtný hold. Pravým komunistům nikdy nešlo o lidi, spravedlnost, či snad pokojný život. Na zlu vyrostli, pro zlo žijí. Zlo si berou jako záminku k páchání ještě většího zla. Protože je to v nich přirozeně zakořeněné od narození. Jako lidský hnis, jako hořká žluč, jako všemocná rakovina.

Napsáno volně podle článku Velký moskevský teror, časopis 21.století, leden 2009