Každý kdo si půjčuje, i kdo jinému půjčuje, je odpovědný za to co dělá. Jestli samoživitelka, která dostává od státu celkem 18 tis. měsíčně a od bývalého 4,5 tis.alimentů prohlásí, že si musela půjčit 40tis, aby mohla s dětmi do Egypta a proto je v dluhové pasti, lze o odpovědnosti stěží mluvit.

Blbost těch, kdo si půjčují na zbytečnosti, nelze omezit žádným zákazem. A vůbec nechápu, proč by měl stát držet ochranou ruku nad dlužníky, kteří si půjčují i když ví, že nebudou moci dluh splatit.

Souhlas, jen opravím: ne že nebudou moci platit, ale oni mnohdy už předem nechtějí platit a počítají s tím.

Celý ten výrok zní : „Ceterum censeo Carthaginem esse delendam“

Dnes bych Carthago nahradil dvěma písmeny EU.

Problém není v půjčkách, ale v tom, že stát a současná ekonomika potřebuje, aby si lidé půjčovali. Ono totiž i když deset až patnáct procent lidí skončí v dluhové pasti, tak příjem státu a ekonomických subjektů je vyšší než ztráta.

Celý dnešní svět totiž žije na dluzích. Finanční gramotnost je pak na obtíž. Ten pokus o zákaz reklam je jen takový výkřik, který ten politik nemyslí vážně.

Až naší poskytovatelé dokáží to, co umí islámští, tj. půjčovat bezúročně, tak se mohou začít chlubit svou schopností efektivně poskytnout danou službu.

Muslimové nepůjčují bezúročně. Místo úroků si přidávají poplatek za službu. Skutečnost je taková, že když si člověk v Evropě vezme hypotéku jeden mil. korun, tak zaplatí v závislosti na době splácení 1 400 tisíc až 1 700 tisíc. V islámském bankovnictví zaplatí 2,2 mil. bez ohledu na době splácení. Neexistuje tam úrok, pravda, existuje tam provize a náklady.

Karma, je komické, že k finanční gramotnosti by občany vychovával finančně negramotný stát. A jestli jsou občané hloupí a nechávají se ovlivnit reklamami, jejichž důsledky nedomyslí, tak to je to samé, jako když se nechávají ovlivňovat předvolebními hesly (reklamami) stran. A ty zakazovat nikdo nechce, kupodivu.

je to tak. A navíc reklamy na služby operátorů zakázat nechce a přitom úvazek měsíčního balíčku např. za 550kč je na dva roky, což je závazek dopředu čerpat a splatit 13 200kč a to nemluvím o nabídkách telefonů na další úvazek, které každé vyúčtování doprovázejí a na což jsou obzvlášť mladí chytlaví. Těch příkladů reklam bych našel mraky. Např. nové auto na splátky.

Malá poznámka: Nákup zboží na splátky je, prostě, spotřebitelský úvěr. Co by to bylo jiného?

Ano, to také píšu. Ovšem pochybuji, že by se zákaz reklam na spotřební půjčky týkal také zákazu reklam prodeje zboží na splátky.

A to už proto, že zbožím na splátky může být třeba i auto na leasing, anebo kuchyně na míru za 30 000kč udělaná místním truhlářem a splatná ve třech měsících po 10 000kč. Nehledě na mobily u operátora splatné navýšením balíčku služeb na 2 roky.