.... no - i já se obávám doby, kdy se takové ,,brožurky" stanou povinnou školní četbou. I s patřičným ,,dovysvětlujícím" komentářem! .

No právě...

Petře, já nevím, jestli to, o čem píšete chci vůbec číst. Co když přestanu mít chuť na dopolední kafe? A co když usoudim, že to dřevo do krbu na které se chystají dnes moji muži (jo,muži..oni jsou dva) bych měla letos naštípat já? I když usoudim, že příští narozeninový dort upeče některý z nich? Co když seberu své dvouleté vnučičce "mimijo" které všude tahá, ačkoli ho dostala později než tatru?

A co když... a to už ať mi pak pámbu ruce urazí... začnu vymýšlet revoluci v tanci tak, aby v něm nevedl muž? Abych mu neměla chuť koupit kytku?

No... radši to fakt nebudu číst.

(Jsem totiž ráda, že v tanci nevedu, kytky dostávám a občas mi někdo pomůže do kabátu v divadle.)

Klidně si to přečtěte, Jani. Já myslím, že zdravě myslící jedinec to unese

každý má rád své předsudky-jen jestli také tolerujete předsudky jiných?

je dobré když se lidé místo věčného strašení a líčená apokalyptických scénářů budoucna dívají na svět optimisticky a zvesela

Pán si plete předsudek a předpoklad či zkušenost.

Na jaký teda placy vy, Petře, chodíte, že na takovou brožurku tam jak na Tytanyk do ledovce nabouráte? No, jsem podobnej masouš, vobčas se jdu nechat sešvihat bičíkem nějaký gender diplomový práce nebo se sjedu samostudiem nějakejch závěrů feministickejch konferencí a akciček. V rámci genderový vyváženosti by nebylo od věci požadovat vydání brožurky vyvracející mýty vyvracející mýty. To jsem se nezasek jako gramodeska. Autor kvůli možný podjatosti, co hrozí permanentlich, by byl protiváhou chlap s vyjasněnym pohlavím teda, proč ne Petr Burian. Stejný peníze na vydání brožurky, fifty fifty. Žádný zvýhodňování. A protože do oboru už nějakou dobu dělám a vím o tom rozhodně víc než Kateřina Jacques o biomase, potvrzuju, že v celý tý slavný Istanbulský naprosto nezávazný úmluvě, která tak nějak, tedy že ano, ehm, nuže, todlecto násilí, aby teda jaksi už teda jako vopravdu né, a šmytec, jsou klíčový slova GENDEROVÉ STEREOTYPY a NGO. Teda tydlecty fajnový neziskovky a tadlencta vobčanská společnost, co nikdo neví, co to jako je, protože všichni vobčani to teda rozhodně nejsou, jen některý, co se angažujou a lítaj s transparentama a voháknutý v maketě vagíny za nás, teda ty lenošný týpky, tak ty to vohlídaj za naše love s fortelem kata Mydláře. Kdo by chtěl žít ve stereotypu a nebejt hlídanej jak voko v hlavě, aby se ňákýho prohřešku nedopustil, samože z nevědomosti? No kdo? Nikdo. Jenže takovej genderovej stereotyp v chápání gender aktivistky je něco úplně jinýho, než si představujete v mokrým snu jako postelovou pozici misionáře. Já to někdy v blogu přiblížím, a slibuju, že nic svýho tam nepřidám a nebudu než citovat genderový prameny, kvalitní a prestižní jak prodejny Pramen za totáče. Včetně cambridžský univerzity, což je takovej genderovej Mordor, kdybyste nevěděli, co hlídá jak Kerberos, aby ženský neshnily u dřezu. No a vo NGÓčkách ani nemluvě, tam ten nevládní štatus je děsně důležitej, aby do toho ňáký volený orgáni nekrafali. Tak, Petře, do rachoty, vlast volá!