Provident, dobrosrdeční lichváři

Minulý týden se objevila v tisku zpráva, že Provident Financial, lépe řečeno její britská veřejně obchodovatelná mateřská skupina PFG, se finančně potácí ode zdi ke zdi a pro tento rok zastavila dokonce výplatu svých dividend. 

To rozdovádělo mnohé české diskutéry pod články k nepříčetnému veselí, které vygenerovalo mezi boucháním zátek od šampaňského i komentáře typu:

"Jen ať tato zlodějská firma zkrachuje,jedině dobře o jednoho sajrajta míň!"

Pojďme se tedy na ty vydřiduchy zlodějský podívat pod lupou.

Předem předesílám, že nejsem zaměstnancem zmíněné společnosti a to ani externím, budu psát potažmo o všech renomovaných firmách na poli krátkodobých půjček (tedy ne o lichvářích bez licence) a tento článek nemá být reklamou na takové půjčky, naopak. Neberte si je, pokud nejde o kejhák. Nicméně se v oblasti půjček pohybuji, znám řadu obchodních zástupců a jejich veselých historek z natáčení, což mě vyprovokovalo k napsání tohoto blogu.

VZNIK, NÁSTROJE A ÚČEL

Zakladatel krátkodobých půjček Sir Joshua A. Waddilove si všiml, že děti dělníků nemají na boty (lapidárně řečeno), ačkoliv jejich otcové vydělávají. Vydělávají´ale domů nedonesou a hned propíjí, neumí tedy se svými penězi hospodařit. Hledal tedy kompromisní cestu a tak vznikl roku 1880 Šek Provident doručovaný obchodními zástupci (OZ) přímo do domácností (většinou k rukám manželky, tedy odtud Providence - prozíravost), za který se dalo mnohé koupit a jehož splácení si ti stejní zástupci ohlídali každou sobotu rovnou na pokladně při výplatě mzdy. Dělníka ta částka až tolik nebolela, vždyť na pití zůstalo i tak. Dnes mají krátkodobé půjčky splatnost běžně rok i víc, dříve 30 dnů, což je pravý smysl toho názvu, a také proto se splátky vybírají týdně, což mnohým u nás připadne poněkud nelogické. Ale ta tradice tam je.

Systém krátkodobých půjček je jednoduchý. Vy máte zájem, OZ vás na dálku prověří, navštíví vás doma, sepíše, vyplatí na dřevo a dále jen splácíte každý měsíc 4x týdenní splátku až do úplného vyrovnání půjčky, což můžete průběžně sledovat ve své splátkové knížce na částce, která se umořuje směrem do nuly. 

Půjčky jsou určeny ke krytí nenadálých životních kotrmelců, jako je vysoký doplatek za elektřinu, nečekaná oprava auta, nebo odchod nějakého domácího spotřebiče ze scény.

Když neumíš podnikat, tak chcípni

Mezi oslavnými komentáři ke krachu dobrých vztahů Věřitel versus Dlužník se objevuje velké množství blábolů typu: Půjčují jen nemajetným, aby je pak mohl sedřít z kůže, Jsou rádi, když nemáte na zaplacení, protože pak vás můžou vydírat, Když půjčují schválně dlužníkům, tak jsou ty nezaplacené půjčky ztráta ze špatného podnikání a měly by být nevymahatelné.

Předně si všimněte, že slovo věřitel už vymizelo úplně z našeho slovníku a nahradil ho výraz lichvář. Lichvář je dneska kdekdo, společnost prodávající auta na leasing, banky i majitel ubytovny pro neplatiče. Prakticky se lichvářem stává každý, kdo vám chce za úplatu pomoci. Bohužel se této zhůvěřilosti dopouštějí ve velkém i novináři.

Půjčovat někomu, kdo nic nemá a ani nikdy mít nebude, abych na tom ještě vydělal, je samo o sobě tvrzení hodné samostatné diagnózy. Stejně jako je navýsost idiotský termín: obchodníci s chudobou. Ti lidé na ubytovnách rozhodně chudí nejsou, když jen na bydlení mají státní grant mnohde 15 000kč z našich daní.

Půjčuji pro zisk a ten mám až po doplacení půjčky. Kdo správně doplatí, ten uvolní peníze pro dalšího, zisk se mi množí, podnikání vyplácí. V každém jiném případě mne to zdržuje, roste mi nákladovost, ztrátovost a podnikání jde do kopru. Já půjčuji, nevymáhám, tedy vymáhání není můj předmět podnikání a nesplacené půjčky prodávám vymáhacím společnostem buď za cenu jistiny, nebo rovnou se ztrátou. To, že ony pak na dluhu vydělají je už věc druhá. To je jejich smysl podnikání, to je to, co umějí. Ony zase nepůjčují. I dům propadlý jako zástava bance je pro banku vždy zátěž, byť by měl vyšší hodnotu než zůstatek hypotéky. Banka není realitní kancelář, zdržuje jí to a prodražuje, a následný prodej oné nemovitosti pod cenou (kvůli rychlé návratnosti vložených prostředků) dále jen pokřivuje realitní trh. Tolik k tomuto. Jde tedy o to, umět si správně otipovat žadatele.

Uvědomme si, že člověk žádající o takovou půjčku je už sám o sobě nedůvěryhodný na poli bankovním. Je to prosté. Banka je první, která o vás ví všechno. Ví, kolik vám chodí na účet, co a kdy platíte (jestli jste švorc už 20. v mě síci), máte-li, nebo žádáte o kontokorent apod. A podle toho má nastavené hlídací programy, které průběžně těm lepším klientům cpou nabídky půjček, tedy vcelku: půjčíme jen těm, kteří na to mají a tedy to nepotřebují. Dále mají k lustraci lidí takové nástroje, jako je SOLUS (známý jako registr dlužníků, ale poněkud už zastaralý), ale hlavně BRKI (bankovní registr klientské informovanosti, privátní společný majetek bank bez možnosti veřejného vstupu) a NRKI (stejná obdoba, Nebankovní registr klientské informovanosti). Dále ještě exekutorské a insolvenční rejstříky. Kdo nemá bankovní účet vůbec ( a i tací se najdou), ten je rizikový klient rovnou, protože mzda chodí zpravidla na účet (platby OSVČ také). A pokud vám tedy nepůjčí sama banka u níž máte účet, jste žadatel se škraloupem.

Nebankovní společnosti takový servis, vyjma dvou posledních, nemají a proto si u prověřování klienta pomáhají jak se dá, ponejvíce prověřováním jeho zaměstnání a čestným slovem. Trochu unfer, řeklo by se, ale je to tak, půjčují lidem na dobré slovo, takříkajíc na ksicht. Proto také je nevymahatelnost splatnosti půjček v této oblasti podstatně vyšší a tím i dražší nákladovost takových úvěrů. Ti, kteří tleskají každému, kdo nebankovní společnost nějak očůral ať už vyhlášením insolvence, útěkem do Británie, či soudním sporem o slovíčko ve smlouvě, vlastně tleská tomu, že tu ztrátu zaplatí příští klient v podobě ještě dražší půjčky, třeba ženská samoživitelka.

Všichni jsme dlužníci

Může se vám to zdát jako křivé nařčení, ale je to tak. Dlužník je každý, kdo něco dluží. Třeba doplatek při odběru elektřiny, který mu přijde vyúčtován až na podzim, za teplo, vodu, ale i za služby providera. Přeci za mobilní služby platíte až po, tedy jste průběžnými dlužníky. Nikoliv však neplatiči! Neplatičem se člověk stává až tehdy, promarní-li všechny možnosti a lhůty ke splacení svých závazků. A pokud jich má třebas i několik. Nebankovní společnost opravdu nemůže zjistit, co všechno u koho kde platíte, co máte nasmlouváno. Můžete mít smlouvu s operátorem na splátky 5 000kč měsíčně, s autoprodejcem na 8000kč a koneckonců i se třemi bankami a nebankovními společnostmi na dalších 12 000kč. Pokud ovšem platíte nikdo se to nedozví a není ani jak to zjistit. Tyto smlouvy jsou totiž neveřejné. Tedy OZ předložíte výplatní pásky na 25 000kč, plus SIPO na splátky 8400kč a zbytek zamlčíte. Podle všeho máte použitelný příjem 16 600kč a na ten on vám půjčí. To, že jste lhali a do půl roku máte na krku 7 exekucí, on už neovlivní. A že klienti lžou jak partizáni na gestapu, na to vemte jed. 7 z 10 z nich jich lže jak profesionální podvodníci. Inu, nedůvěryhodná klientela.

Lichváři, podvodníci a lháři

...křičí mnozí neplatiči a s nimi ze sebe hlupáky dělá i nejedna neziskovka v tvrzení, že ti lidé tomu nerozumí, neví co podepsali, upadli do spárů lichvy. Já tedy netuším, co je k nepochopení na smlouvě, že si půjčím 10 000kč, po třináct měsíců budu splácet 1270kč a celkově vrátím 16 510kč. Navíc, když je to tam tučně a podrobně několikrát zdůrazněno, málem i graficky. Tak tohle by pochopil i student páté třídy pomocné školy. Ne však tak lidskoprávní aktivisté, kteří si vymohli další a další administrativní buzerace, včetně pohovoru s klientem naživo den předem, kde je mu vše dopodrobna vysvětleno. Takže zatímco mu vázne doplatek elektřiny, za dveřmi stojí chlap od elektrických podniků  se štípačkami, klient se potí u otázek typu: co si od naší půjčky slibujete? Zákaz, svého času, nepůjčovat lidem na úřadu práce byl taky pikantní. Než si žadatel našel nové zaměstnání a než mu došla první výplata byl bez elektřiny, bez rodiny a s výpovědí z bytu. Ale byl chráněn neziskovkami, takže se mu to pod mostem potom táhlo líp. Mimochodem, právě tohle sekýrování navyšuje cenu půjček o další tisíce při splatnosti, takže jim zatleskejme za to, že bojem proti předraženým půjčkám vyšroubovali ještě víc jejich cenu.

A teď ti to spočítám, holenku

Dříve, v dobách pionýrských, v 90. letech se u ceny za půjčení nejčastěji uváděla procenta úroků plus nějaké ty poplatky za uzavření, obslužnost atd. Úrok se ovšem nedal vypočítat jednoduše stylem: půjčím si deset na rok za dvacet procent, tedy vrátím dvanáct. Ne, ne. Úrok je věc maximálně ošidná, počítá se složený úrok, kde roli hraje nejen čas, ale i třeba poměr splátky anuity a úroku v průběhu splácení.

Vzoreček takového výpočtu může vypadat třeba takhle:

...ale jsou i složitější výpočty a dnes platí, že na to máme kalkulačky výpočtu úročení. Sami jistě uznáte, že normální člověk z dělného lidu, takříkajíc krumpáč společnosti, se v tomto nemohl orientovat, a proto na pomoc přispěchali opět lidskoprávní aktivisté a prosadili, že napříště se bude uvádět pouze celá nákladovost půjčky, se všemi poplatky a doplatky, tedy RPSN. Vzoreček takového draka vypadá potom takto:

...což je už od pohledu mnohem přehlednější a vypočítat si to může i každý skladník ve šroubárně. Toto lidé podepisují pod prohlášením: byl jsem s tím seznámen a rozumím tomu!

Já mám bráchu exekutora, a co ty?

Nejčastěji se o nebankovních společnostech tvrdí, že parazitují na těch, co nic nemají, a že by z nich sedřely kůži. Není to pravda. S klientem po splatnosti, tedy s neplatičem, se chtějí v prvé řadě domluvit. Jsou ochotny slevit mu na splátkách, dohodnout si splátkový kalendář, či mu počkat v nemoci, nebo v nezaměstnanosti. Znám případy, kdy půjčka byla zaplacena i rok po termínu a přeci na takového delikventa společnost nezanevřela. Je také samozřejmým bontonem takovýchto společností, že obecně nerady nasazují penále a pokuty .Tyto vícenáklady na zvýšené vymáhání nejsou potom nikdy naúčtovány (vzpomeňme na upozorňující dopis z banky za 300kč) a také pozdní, či naopak předčasné splacení půjčky nemá vliv na celkovou dlužnou částku. K exekuci potom přistupují až po vyčerpání všech možností a zpravidla tehdy, kdy je neplatič posílá veřejně a s klidem do řiti za potlesku stejně postižených chudáků.

Moje máma umřela tři měsíce před mojim narozením

Na závěr se pojďme podívat na nejvtipnější výmluvy neplatičů. Inteligenci zde sice žádnou nenajdete, ale za to je to prča převeliká. Zkratky: K (klient, tedy dlužník), OZ (obchodní zástupce, tedy ten, kdo splátky vybírá), OM (oblastní manažer, tedy nadřízený OZ):

K: Kočka mi rozkousala nabíječku, nemohl jsem brát telefony, ani vám zavolat. Celé čtyři měsíce.

-----------------

K: Já si nechal telefon v práci ve skříňce a nemohl jsem ho dva měsíce najít.

OZ: Ale vaše paní má taky půjčku a taky mi to nebrala.

K: Jí zase zapadl mobil za gauč a taky ho nemohla najít.

OZ: To jste ale museli slyšet, že zvoní, ne?

K: Ona tam měla vibrace. A víte, že nám bylo divné, že nám gauč pod zadkem vybruje? Tak to jste asi volal zrovna vy.

-------------------

OM: Proč neberete svému OZ telefon?

K: Protože on mi volá z cizího čísla.

OM: No to proto, že jeho číslo taky neberete.

K: A já cizí čísla neberu, protože nevím, kdo to je.

OM: Tak jak tedy víte, že vám OZ volá z cizího čísla, když to neberete?

K: Protože už ho poznám.

OM: Tak proč mu to nezvednete, když víte, že je to on?

K: Protože mi volá z cizího čísla a ty já neberu, protože nevím, kdo to je.

-------------------

K: Co tu chcete?

OZ: No jdu si pro splátku, je patnáctého.

K: Ale já vám už přeci platila!

OZ: Aha, promiňte, mmt, podívám se....no jo, ale vy jste platila předminulý měsíc!

K: No dyk, vám říkám, že už jsem platila!

Tak možná jsem se rozepsal trochu více, než jsem původně chtěl. Ale znáte to, o lichvářích a zlodějích by se v teple domova a u kompu na splátky dalo mluvit dlouho. A proč bychom vlastně nehodovali, když nám jiní půjčují, že?