Zatímco v sousedních zemích se množí útoky především na ženy, ale i celé skupiny obyvatel, nám se totéž děje v mediální rovině. A na koho že? Na nic menšího, než na náš rodný jazyk. Čeština je znásilňována, cupována, odstřelována!
Česká slova, to naše zlato nejcennější, jsou překrucována, přitloukána na kříž a bita jak žito kde se jen dá. Místo nich se objevuje zcela běžně jakési pokroucené haťapaťa, moderní ptydepe, takový Česko-Evropský jidiš, chtělo by se říct. Jakoby bychom zkoušeli, co ta naše stará dáma všechno vydrží. Pojďme si tedy projít ta nejfrekventovanější slůvka a ujasnit si jejich správný význam.
Sociálně vyloučená lokalita- je takové místo k žití, které je odlehlé od běžného lidského osídlení. Má nedostatečnou infrastrukturu, občanskou vybavenost, mnohdy i nedostupnost signálu a rychlých záchranných sborů. Takovým místem může být např. hájenka na hřebenech šumavských hor. Rozhodně to není nájemní dům v centru města, ani jiné bydlení v dosahu dopravy či jinak obsloužené.
Sociálně vyloučený člověk- je člověk nuceně odstřižený, nebo výrazně ukrácený od běžného společenského života. Příkladem takového jedince je vězeň, popřípadě člověk dlouhodobě upoutaný na lůžko. Rozhodně to není osoba požívající sociálních prebend společnosti, dotovaného bydlení a zvýšeného zájmu a pomoci různých občanských sdružení. To je naopak člověk nadstandardně sociálně obsloužený.
Ghetto- toto slovo z italštiny znamená slévárna, na jejímž místě vzniklo v r. 1516 první takto vykázané místo pro židy. Je to tedy prostor, část města, kde platí vlastní řád a povětšinou přísná pravidla a do nějž jsou lidé vykazování většinou nuceně. U nás, ani v Evropě žádná ghetta v současnosti neexistují.
Sociální rovnost- neboli rovné příležitosti je takové společenské status quo, kdy má každý občan při splnění přístupových podmínek stejná práva, jako každý druhý. Třeba v přístupu podání žádosti o studium, nájemního bytu, či v žádosti o zaměstnání. V čerpání plnění potom platí zásada: Každému, co mu náleží. Sociální rovnost tedy neznamená zprůměrování platů či důchodů, nebo vyplácení tučných dávek bez ohledu na zásluhy. To je potom diskriminace jedinců, kteří se podíleli na společném snažení větším přínosem. Naopak sociální rovností by bylo, kdyby snaživější čerpali více výhod.
Diskriminace- je stav, kdy je jedinec krácen na svých právech či rovných příležitostech nejčastěji z titulu své barvy kůže, původu, náboženství, sexuální orientace, nebo podobných odlišností. Diskriminací nejsou projevy nevůle a osočování lidí z těchto skupin, pokud jim tím zároveň nedošlo ke krácení jejich práv. Takové jednání potom spadá pod rasovou, občanskou a jinou nenávist.
Pozitivní diskriminace- neexistuje. Jedná se vždy o faktické zvýhodnění jedněch na úkor druhých z titulů výše jmenovaných. Diskriminace je vždy negativní jev.
Nenávist- je posledním obsahovým stádiem slov nemuset-nesouhlasit-nemít rád-nechtít a jedná se o stav, kdy si někdo přeje, aby něco, či někdo neexistoval, byl zničen, zabit. Srovnej souhlasit-chtít-mít rád a milovat, kdy poslední stádium znamená, že si člověk z celého srdce nepřeje, aby danému bylo jakkoliv ublíženo. Posmívat se někomu, nechtít ho, nesouhlasit s ním, či ho rovnou poslat do míst zrození tedy ještě není nenávist.
Předsudek- je přijatý úsudek na něco a o něčem, který není založen na vlastní zkušenosti, nýbrž je přejatý a akceptovaný odjinud. Předsudek je základní lidský ochranný instinkt a jako takový je stavebním kamenem přežití. Předsudkům učíme své děti už od prvních krůčků k jejich ochraně. Mezi nejčastější patří nesahej na horké, rozhlížej se přes silnici, nebav se a nechoď nikam s cizími lidmi, ale i zamykejte si své věci, nepouštějte cizí do bytu atd. Předsudek stojí vždy na pravdivých, nebo alespoň pravděpodobných základech. Lživé osočování celých skupin obyvatel je potom předpojatost.
Lichvář- je člověk, který zneužívá svého dominantního postavení, nevědomosti člověka v nouzi či jeho jiného handicapu k obohacení se neadekvátní odměnou za své služby, nejčastěji půjčkou peněz. Nezřídka sám takovou situaci vytvoří. Např. pronajímatel bytu, který vyhrožuje okamžitým vystěhováním, pokud nájemce nepodepíše nevýhodný dlužní úpis. U nás jsou klasickým typem lichvářů telefonní operátoři.
Spekulant- je investor, který vloží své peníze do podniku bez záruky návratnosti a s nejistým výsledkem. Sám potom tipuje a věří, že podnik bude výnosný a on svůj vklad zúročí. Spekulanti jsou hybnou silou kapitalismu a za současný blahobyt vděčíme především jim. Prakticky každý podnikatel i burzovní hráč je spekulant. Spekulantem se dá také označit každý sázející občan. Naopak poskytovatelé ubytovacích a jiných služeb a poskytovatelé úvěrů spekulanty nejsou, protože mají sepsanou právní oboustrannou dohodu o plnění, včetně uvedení pevné ceny za své služby.
Dlužník- je člověk, který čerpá nějaké plnění druhé strany s podmínkou, že své závazky vyrovná později. Dlužníky jsme prakticky všichni. Nejobecnější pohledávkou je mezigenerační solidarita známá jako Půjčka za oplátku. Dlužník rozhodně není neplatič! Neplatičem by se stal, kdyby svých závazků nedostál. Nejčastěji je neplatič za dlužníka zaměňován v diskuzích o nebankovních úvěrech a exekucích.
Pokud přistoupíme dobrovolně na ústupky v používání našeho rodného jazyka, přistupujeme tím také a souhlasíme s jeho degradací.
Příště: Chudoba, otrok, totalita, cenzura, hysterie, migrant, uprchlík, azylant, úchylka...
