Mediální masakr

Způsob, jakým s námi tvůrci mediálního zpravodajství zametají se nejvíce podobá zacházení s chovanci psychiatrických léčeben v temných dobách medicíny. A nemám teď na mysli obsah zpráv, ani jejich výběr, ale formu jejich podání.

Začátek dobrý, konec hotová katastrofa

Když 1.června 1980 spustila CNN první nepřetržité zpravodajství na světě, měl otec celého projektu Ted Turner jasno: diváci prahnou po zpravodajství vždy, všude a pořád. A jako jediný se v tomto nemýlil. Nikdo ovšem, a to ani on, netušil, jak brutálně ovládací nástroj se ze zpravodajství stane za pár desetiletí v rukou šíbrů, kteří poctivou novinařinu zaměnili za soutěž sledovanosti a v prezentaci vlastního ega. V podstatě se dá říct, že jejich praktiky jsou dnes totožné s jednáním šmejdů prodávajících plechový aušus cirkusovým stylem. Většina předání zpráv se dnes změnila v demagogickou nalívárnu ve stylu šaškovského socialistického VUMLu. Od "lidé to chtějí vědět" z dob zakladatele T.Turnera jsme se dnes dostali až k "tak co s nima provedem". Papírová forma novin nemá až takové možnosti manipulace a tak se snaží operovat alespoň na hranici bulváru. Ovšem internetové zpravodajství a zvlášť potom televizní show tohoto typu to opravdu umí rozjet ve stylu trubkové bomby na tržišti plném lidí, padni komu padni.

Opakování nemusí být vždy nutně jen matkou moudrosti, ale taky i otcem tuposti

Nejčastější do očí bijící stupidita v internetovém zpravodajství bývá ztrojení bulvárního výkřiku u naprosto banální zprávičky a to celé pak poskládané tak, že se tím čtenář musí doslova proklikat. Příklad:

Pelhřimovem se procházel krokodýl!

Pelhřimovem se včera večer volně procházel krokodýl

Rubrika domácí/kraje.......klikneme na to a:

Pelhřimovem se procházel krokodýl!

Pelhřimovem se včera večer volně procházel krokodýl

Postavil se mu policista ve službě a dravce zlikvidoval........klikneme na to a:

Pelhřimovem se včera večer volně procházel krokodýl

Postavil se mu policista ve službě a dravce zlikvidoval...

Včera ve večerních hodinách spatřila jedna obyvatelka Pelhřimova volně se potulující 30cm dlouhé mládě krokodýla. Přivolaný strážník odchytil zvíře do kartonové krabice a předal neopatrnému chovateli, který předtím ztrátu zvířete ohlásil na služebně.

Tohle opravdu nemá s novinařinou nic společného. To je jen sprostá neúcta k odběrateli zpráv. O hromadném nástupu agresivních reklam přímo do zpravodajství, kdy vám nedovolí spustit si přiložené video pokud si dvě z nich nepřetrpíte a ta třetí číhá ještě automaticky na konci u poslední vteřiny a ozve se hurónským řevem, netřeba psát. Taky tady máme vsuvky vyvedené prasáckým písmem, které se vám nečekaně vrazí před oči když to nejméně čekáte a různé přejíždějící a vyskakovací bannery, či jak se všechna ta svinstva vůbec jmenují, umístěné jako miny mezi řádky, poledníky a rovnoběžky načtené stránky. Pokud vás vsuvka bodne vidličkou do oka, tak to druhé z boku do ucha. Já sice chápu, že reklama živí server, ale je třeba taky zachovat užitný prostor pro odběratele, protože to je především hlavním smyslem celého projektu ve vztahu já to píšu, a ho to zajímá. A ne aby se návštěvník ocitnul v pozici rukojmího ve vlhkém sklepení šílence. Nevím jakou úspěšnost očekávají zadavatelé od těchto vulgárních praktik, ale já už kvůli tomu řadu textů a stránek znechuceně odepsal aniž bych tušil, co mi reklama chtěla vlastně nabídnout. Zvlášť smutně pikantní je potom nařvaná reklama u posledního obrázku ve fotogalerii u zpráv Idnes. Smutné proto, že ač obrázek patří ke zprávě, prakticky si ho kvůli útoku reklamy vůbec nikdy neprohlédnete. To vše je už opravdu pod lidskou důstojnost. Jsme přeci dospělí lidé a ne žádní smradi z Hitlerjugend, aby se nám informace musely rvát do hlav takovým násilím a totalitně neurvalým způsobem. Převeďte si to na klasickou knihu. Dovedl bych si představit reklamy sponzorů na obalu, záložky mezi stránkami i list slevových kuponů na konci. Ovšem aby se reklamní slogany vkládaly přímo do textu, či po vzoru zvukových pohlednic kniha při každém otevření zaječela, to je už opravdu debilní. A právě až sem se internet dostal.

Děsivá vize televie

To, co tu budu nyní popisovat se víceméně týká všech TV zpravodajství na všech stanicích, ovšem za odstrašující vzor si vezmu TV Nova, protože ta je v tomto hnoji hrdinným průkopníkem, vpravdě vizionářem o délku moderátora před ostatními. Pokud je dnes už běžné, že se TV zpravodajství stalo bulvárem, potom Nova ho navíc dokázala povýšit ještě na jarmareční kabaret.

Hned v úvodu jsou nám nastíněny tři nosné zprávy celého zpravodajství a výzva, abychom zůstali s nimi. Relace pak začíná úplně jinými novinkami, za neustálého prokládání avíza na zajímavost, která přijde hned poté a další výzvou, aby diváci setrvali. Poté ovšem následuje reklama. Reklama je vůbec atypický prvek, který do zpráv zavedla TV Nova a je tam vhodný asi jako psaní si domácích úkolů u zabíjačky prasete. Po reklamě následuje seznam pořadů TV Nova na příští pětiletku a ony tři zprávy z úvodu ve zkrácené verzi. Sled pokračuje podrobným líčením děje 896.dílu místního seriálu, z kterého se divák dozví, že Jarka pořád miluje Jardu, ale ten obdělává Milenu a jak celá ta skrumáž dopadne se dozvíme v hlavním vysílacím čase. Dále jsou nastíněny perličky ze sportu, které se ovšem dozvíme, jak jinak, než ve sportovním přehledu. Je opět připomenuta ona zajímavost a další výzva, aby se nikdo nikam nevzdaloval. Cirkusové představení pokračuje domácím zpravodajstvím, ve kterém se teprve naplno projeví diagnózy reportérů TV Nova. Ti stojí před zjevně neobydlenou budovou a temným hlasem nám oznamují, že na dané adrese nikdo nebydlí. Vše je pak dokumentováno půl minutovým mačkáním odpojeného zvonku. A že telefon nikdo nezvedá, což je dokladováno stejně dlouhým pípavým zvukem "účastník je nedostupný". Sdělení, že v prosinci se utvořila jinovatka, je doprovázeno zoomem na bílý povlak tak detailním, že jsou vidět zamrzlé atomy ve struktuře vločky. Osvědčeným majsterštychem také bývá zabořit se po pás do kopice shrnutého sněhu a odtud národu oznamovat, že v únoru překvapivě nasněžilo. Anebo si stoupnout do proluky mezi zdi, kde to vždycky pořádně protahuje, a odtud přerývavě kvílet do poryvu větru o tom, že to tu hustě fouká. Dobré jsou i reportáže přímo z místa události. A tak se třeba dozvídáme, že reportér stojí právě živě před budovou parlamentu, kde byl před šesti hodinami zamítnut nějaký zákon. Mimo doprovodných obrazových scén a dramaticky podmanivé hudby je dobré zapojit do reportáže i přímé účastníky. A tak v paneláku, který je momentálně bez vody kvůli prasklé trubce, což nám reportér sdělí hned na rovinu, obchází tento fiškus partaje a všech se lišácky ptá, zda jim teče voda. Nikdo se však na špek nenachytá a tak následuje všetečná otázka, v čem tedy budou do zítřka prát prádlo. Po logické odpovědi že teda v ničem, následuje dramatický pohled do kamery, kde sinalá tvář reportéra hlesne: tak vidíte. Neteče! U spáchané vraždy otravuje všechny sousedy otázkou, co tomu říkají a je spokojen až tehdy, když to všichni kolektivně morálně odsoudí. Jiná odpověď se, aspoň doufám, ani neočekává. Pikantní bývají po výbuchu plynu také otázky jestli to byla velká šlupka a zda-li to někdo čekal. Překvapivě dosud všichni odpověděli že ano, že to byla prda jak kopanec od koňa a že ne, že to nečekal opravdu nikdo.

V červenci nás čeká pravidelné hlášení o stavu koupališť v Čechách, v srpnu cena benzínu, v září cena jablek. V říjnu úroda švestek a v listopadu zděšení, zda bude kapr zdražen o pět korun na kile, protože ta dvacka jednou za rok je fakt zásadní. V prosinci se volá po té správňácké zimě, v lednu, že už ta sviňa dorazila a ať tedy nikdo nevychází ven, nebo umrzne jak fašista před Stalingradem.Únor je zasvěcený stavu sjezdovek a pochvalování si, že vlekaři mají fakt vejvar, v březnu se volá po jaru a varuje před záplavami. V dubnu se lká, že vody je na polích málo a v květnu se vyzývají alergici aby nechodili ven, protože to jaro fakt dorazilo. V červnu se volá kdy už bude to správňácký sluníčkový léto, v červenci potom, že ty pitomý vedra jsou už tu, aby teda nikdo nevycházel ven, nebo padne jak moucha po DDT. Následuje hlášení o stavu koupališť a vše se opakuje nanovo.

Vraťme se však zpět do zpravodajství. Po proplesku z domácí scény nás čeká ona dlouho avizovaná zajímavost, o které se dozvíme, že si ji máme najít na TN.cz a nevotravovat. Následuje jiná perlička, na kterou si máme počkat v pořadu Reportéři, který se bude uvádět začátkem příštího měsíce a apel, abychom nikam neodcházeli. Rychlá smršť světových nezajímavostí typu kdo s kým uzavřel mír, kde se podepsala dohoda světového významu a kde zas vypukla další válka a jde se na rodinné záležitosti. V nich se dozvíme, že člen týmu TV Nova, konkrétně Hedvika ze střižny je samodruhá, ale že tatínek se našel díky Bohu odněkud z venku k čemuž jí celý štáb upřímně blahopřeje. Divák je totiž členem naší velké rodiny a tak má na tyto familiérnosti nárok, víme? Končí se výčtem pořadů na všech kanálech TV Nova na tři dny dopředu a jsme u zvířátka Nakonec. Při něm na nás Lucie frivolně zamrká, poté lechtivě zčervená a popřeje nám hezký zbytek večera. A divák zkoprněle zírá na vydří mládě, které zaživa cupuje mládě lososa a pokud si dosud nebyl jistý, tak teď už ví s určitostí, že je u toho všeho za nesvéprávného pitomce.

Tak tohle je opravdu na hony vzdáleno byť jen amatérské novinařině a honosný název Zprávy jsou jen podvodným klamem. Tento masakr lidské inteligence a defilé nejnižších pater člověčího IQ v přímém přenosu má tak možná nejblíže k masopustní taškařici či aprílovým excesům. Se zpravodajstvím to však nesouvisí nijak.