Byla jsem ženou

Provozovatel sociální sítě Kxichtbook zrušil v pátek americkému prezidentu Trumpovi sérii příspěvků k oslavě narozenin jeho ženy Melanie. Ve formě výzvy v něm apeloval na jiné ženy, aby první dámě USA popřáli k výročí narození. 

Hlavním kazem a závadou zveřejněného textu bylo oslovení: Milé dámy!

Protože prý porušovalo zásady sociální sítě, která nepovoluje, aby uživatel v reklamách uváděl osobní vlastnosti, tedy například pohlaví osob, na něž cílí.

Paradoxem této, ale i jiných diskuzních platforem a potažmo celé naší dnešní euroatlantické kultury je to, že nesmíte oslovit toho, koho chcete oslovit, nýbrž úplně někoho jiného. To proto, že kdyby se ten někdo úplně jiný v oné skupině správně oslovených nacházel, tak by z toho mohl mít civilizační šok. Takže pokud jste se třeba náhodou zamíchali do davu nakupujících, nesmí vás amplion v supermarketu oslovit Drazí nakupující, ale Vážení pomíchaní. Protože takhle je to správné a tak to má být.

Můj kamarád a šachový kolega Olda býval starý šprýmař. Jednou jsme se potkali před hracími sály na cigaretě. Olda hrál vedle v místnosti za jiné družstvo a jeho partii jsem neviděl.

"Tak co, jak to u tebe vypadá?" ptám se.

"Mám sice figuru míň, ale stojím líp," referuje mi zvesela on.

To ještě není paradox, v šachu můžete obětovat figuru za útok a stát skutečně na výhru. Za půl hodiny, stejné místo, stejná otázka.

"Prohrál jsem," žmoulá Olda smutně cigáro, "kvůli tomu, že soupeř je idiot a nerozumí tomu. Nevšiml si totiž, že stojím líp!" Ano, to už paradox je. Ovšem pořád mi to připadá jako logičtější vysvětlení, než to popsané výše.

Paradoxem druhým onoho mazacího přístupu je ten prostý fakt, že sociálně sítě mají vyšperkované programy přímo slídící po detailech vaší osobnosti. Od pohlaví, věku, sociálního okruhu, přes vaše zájmy, záliby, politické názory až po vzdělání, charakterové tendence a třeba i zdravotní stav. Všechno, co tam vykváknete, je skrytou binární rozvědkou rozpitváno do nejmenších detailů a zasložkováno. To kvůli reklamě, která má mířit přímo na tělo a do konkrétního šuplíku vaší peněženky. Veřejně známým se už stal soubor cookie, který vás natvrdo doslova tyranizuje a šikanuje na každé navštívené stránce a neomaleně z vás vytlouká souhlas s tím, aby vaše osobní preference mohl použít k následnému zahlcení vaší osoby reklamami šitými vám přímo na bankovní účet. A nejenže se tím vůbec netají, on vám to na rovinu i takhle přímo řekne. Takže varování takového automatizovaného sociálního policajta může potom vypadat třeba i takto: Vy, Xavere Juvenoviči, výška 180, váha 91, číslo bot 44,  se třemi exekucemi a s příplatkem na bydlení, z komunistické rodiny, děda StBák, babička alkoholička, poslouchá Judas Priest, preferuje teflonové pánve a LED svítidla, onanuje 5x týdně a chlastá neředěný Fernet po decákách, přestaňte ostatní motoristy oslovovat kolegové řidiči, protože tím neoprávněně zasahujete do jejich osobní identity.

Paradoxem třetím této překorektní gender taškařice je ten prostý fakt, že ona sociální síť svou pseudoochranou určité cílové skupiny, v tomto případě dam, veřejně porušuje jejich právo na svobodný výběr identity. Cožpak dáma musí být nutně žena? A kdo jí to chce vnutit? Skupinu dam může klidně tvořit sedm pohlaví všech věků, vzdělání a povolání, včetně silné komunity bývalých hasičů v důchodu. Tedy oslovením Milé dámy leader promlouvá k tak širokému spektru občanů, že by to nepobral ani Český statistický úřad. Podle zásad queer ideologie si totiž každý může v rámci své dané identity zvolit identitu jakou chce. Tady je potom oslovení skupiny bezdomovců popíjejících po ránu lahváč před hlavním nádražím: drahé slečny inženýrky, naprosto v pořádku. A nevidím jediný důvod, proč by mi to měl někdo zakazovat a je tak ochudit o zasloužený sociální statut.

A douška na závěr. Četl jsem kdysi krátký postřeh jedné naši podnikatelky, která se po 20 letech v USA zase jednou podívala domů, do České republiky. Její nadšení neznalo mezí:

Taxikář mi pomohl naložit kufry a už ve voze mi rovnou pochválil kostýmek, účes a to, že mi to sluší. U hotelu mi kdosi přidržel dveře. Ve vestibulu mi několik mužů nepokrytě zíralo na výstřih, nohy a rentgenovalo můj zadek. Jiný muž mě vpustil první do výtahu a lehce se mnou zašpičkoval. Všichni muži se na mě mile usmívali a dávali mi všude přednost. Cítila jsem se obdivovaná jako královna. Byla jsem po těch letech zase ženou.

To bylo v době, kdy svět byl ještě v pořádku.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/trum-donald-melania-facebook.A190427_203156_zahranicni_kuce