Ženy, naivní romantičky, nebo mistři manipulace?

Každý jedinec mužského pohlaví ženatý již dlouhý čas, tj. více než půl roku, si náhle uvědomí, že přesně zná své místo v psím spřežení. Zná základní povely a miluje svého pána víc než sebe.

 A že je to místo vepředu na pozici hlavního tahouna, a že je v popruzích zapřažen sám, bývá víc než obvyklé. Při sčítání ústrků pro a proti se pak snaží dobrat toho zásadní bodu v němž se mu svět zlomil v čase. Nedobere. Pojďme se podívat na pár základních manipulačních technik, které ženy k uplatnění své geneticky dané převahy používají. Na jejich obhajobu pak nutno podotknout, že tyto totalitní praktiky každá jedna žena nevymýšlí zas a znova sama, nýbrž jsou jim vetkány do vínku spolu s jejich něžným pohlavím ve vzorci DNA.

Přenesení odpovědnosti

Tato sofistikovaná manipulační technika nemá okamžitý viditelný účinek, nýbrž, a to je možná ještě horší, potenciální zpětně reálný efekt. Její podstata tkví v tom, že cokoliv se následně stane dobrého, je to díky prozíravosti ženy, když se to podělá, může za to manžel.

Příklad č.1: Odpoledne v Kauflandu. Manžel tlačí vozík se šmajdavým kolečkem, které táhne celý náklad vždy doprava, přemýšlí kdy a pod jakou záminkou uteče na pivo, když je náhle vytržen:

"Hele, mají špagety v akci, mám vzít?"

Benjamínek stavu manželského by to bez rozmyslu samozřejmě odkývl: "Jo jasně, vem." Ovšem starý matador ztuhne ve střehu. A má proč.

Protože hovor pokračuje: "A kolik?" Úvod ke krásné kombinaci ve stylu nesmrtelné partie Anderssen-Kieseritzky z roku 1851.

Je samozřejmě nesmysl, aby muž, který vaří jen sporadicky, určoval kolik má být doma v zásobě balíčku špaget. Jenže co kdyby. Co kdyby šly v budoucnu trvale nahoru, nebo byla naopak ještě větší slevová akce, co pak? Kdo za to ponese odpovědnost? Samozřejmě, že manžel!

"Já nevím." 

"Tak řekni, kolik?"

"Tak patery?"

"Blázníš? A co s tím budeme dělat? Vždyť už doma troje mám."

"Tak dvoje."

"Ale když jsou v akci?"

Muž neví, potí se. Všechny argumenty manželky se zdají býti logické, takřka neprůstřelné. Nahazuje náhodný sled čísel a je rozhodnut utéct na pivo rovnou z parkoviště. "Tak čtvery."

"A to budeme jíst jen samý špagety, jo? No já ti je tedy uvařím, mně je to jedno, ale sníš si to sám."

"Však se ti nezkazí, ne? Špagety v pytlíku se přece nezkazí ani za rok, je to suchá těstovina, že?" Pozor, pokus o protiútok vyvolává paralelní diskuzi a na to, a to si pánové popravdě přiznejme, nemáme!

"A kam dám asi mouku, když budu mít plnej špajz špaget, ha? Ty mi snad přiděláš poličku? Jo, přiděláš?"

A máš to, sám sis chlapečku hádavý naběhl. "Tak troje." Správná volba, ústup zpátky do psího spřežení. Tam patříš.

"Myslíš?" I žena je spokojena s průběhem bitvy.

"Jo, myslím!"

"Tak jak myslíš...miláčku." Hodná pokorná puťka, že?

Příklad č.2:  Sobota po obědě. Muž ještě v pyžamu sedí u PC. Chystá se rodinná procházka, žena obléká malou dcerku, když tu náhle: "Mám ji dát pod ty tepláčky i punčocháčky?"

"Co? Nevím."

"Tak mám?"

"Podle toho, jak tam je."

"Teplo."

"Tak ne."

"Ale fouká tam."

"Tak ji je dej."

"Aby se zas nezpotila."

"Já nevím, ty jsi byla venku. Ty musíš vědět jak tam je."

"Vždyť ti říkám, že teplo."

"Tak ne."

"Ale fouká tam." Pozor, smyčka! Velmi nebezpečná komunikační zbraň žen!

"Já nevím."

"Jak nevíš? A to mám všechno vědět sama?"

"No ty jsi přeci matka, ty musíš vědět." Velmi hloupý argument po němž nastupuje vyvolání viny, viz dále.

"A ty snad nejsi otec? Tak jo, tak nikam nejdeme, když táta na nás kašle. Haničko svlíkej se, nikam nepůjdeš. A poděkuj za to svému tatínkovi!" Následuje pláč dítěte, volání tchýni a sekundární efekt: okamžité vypnutí PC a věnování se rodině.

Vyvolání viny

Další z propracovaných ženských technik má z chlapa udělat méněcenného i ve chvíli, kdy všechno vykoná dobře. Technika má hned v zárodku zamezit růstu osobnosti muže aby takříkajíc nevyčníval nad ostatními klasy (rozuměj: nad ženu).

Příklad: Muž přichází domů v radostné náladě z dobře vykonané práce, což už samo o sobě je určitým druhem provinění. Následuje: "Tak jsem byl na tom registru vozidel a udělají nám to zpětně, takže bez pokuty."

"Hmmm, jen aby."

"A potkal jsem Vavříka, a představ si, že ten návrh bere tak jak je, takže provize bude."

"Hmmm."

"To je bezva, ne?" Muž si naivně vynucuje uznání, za což bude záhy ztrestán.

"A co jako?"

"No jak jsem to dneska všechno prima zvládl."

"A já snad jako nic nedělám, nebo co?"

"Ale jo...taky děláš. Já přeci neříkám, že neděláš." 

"Si jako myslíš, že se tady samo uklidí, vypere a uvaří, malá odkráčí sama do školky a cestou domů ještě vezme nákup, ne?"

"Ale ne, miláčku," muž se začíná lísat, "jenom mám radost z toho portfolia, že to u Vavříka prošlo. Budou penízky."

"A řekl jsi taky panu Vavříkovi, že už dva měsíce zasklíváš tu skříňku v kuchyni a že nám v koupelně vylízá plíseň z pod těch starejch popraskanej lišt? Tím se nechlubíš, že?"

Muž sundává mobil z nabíječky a bere kabát v síni.

"Kam jdeš?"

"Za Jardou, volal mi něco ohledně toho svýho plakátu, že potřebuje pomoc."

"No jasně, tak tu provizi prochlastej ještě dřív, než jsi ji vůbec dostal! A před vejplatou si zase nezapomeň ke mně přijít pro pětistovku na benzín! Ale na to zapomeň. Jdi si pak půjčit třeba za tím svým Vavříkem, když je tak při penězích!"

Absolutní kontrola

Toto není momentální manipulační dovednost, nýbrž setrvalý ovládací mechanismus. Žena zde pomocí nahodilých poznámek a doplňujících otázek průběžně nutí muže, aby na sebe vyžvejkal co možná nejvíc informací a pokud možno ve svižném rytmu.

Příklad: Muž přijde domů a mimoděk na stolek položí osahanou brožurku.

"Odkdy utrácíš za knížky a ne za chlast?"

"Ta není koupená, ta je půjčená."

"Tak odkdy v knihovně začali čepovat pivo?"

"To mám půjčený od Jardy."

"Tak ty jsi byl už dopoledne chlastat s Jardou, jo? Copak on nechodí do práce?"

"Ale chodí, jenže má dovolenou. To jsou základy psaní divadelních her, sem si to vod něho vypůjčil."

"Jo, tak ty budeš posílat do soutěží teďkom scénáře, když ti povídky nevyšly. To zas budeš plakat, žes nic nevyhrál."

"Ale ne, budu psát divadelní výstup pro Majku a jejich ochotníky. Si představ, že mě o to sama požádala." Muž se nemístně chlubí a bude za to po právu potrestán. Kdyby raději řekl, že knížku našel odloženou v hospodě na stole, udělal by líp.

"Tak tys byl za Majkou, jo?" Pozor! Nebezpečí!

"Ne, psala mi SMS."

"Jo tak vy si už esemeskujete, jo? A kdy ti dala svoje číslo?"

"No přeci na tom představení v listopadu. Jak jsme tam byli. Spolu." Tohle stačit nebude!

"Sem si teda nevšimla, že by ti dávala svý číslo."

"To jsi byla zrovna pryč. Asi na záchodě."

"Jasně, tak já už nemůžu ani hajzlík, abys nebral od ženských čísla."

"Ale ne. Tak to není."

"Tak asi jo, když to sám říkáš!" Všimněte si, kolik informací na sebe muž dobrovolně podal během 5 minut! A jak se přitom sám zdiskreditoval ve snaze zbavit se nepříjemného hovoru. A přitom zcela zbytečně!

Podsunutí názoru

Jak už sám název této techniky napovídá, jedná se o dovednost, pomocí níž je muži vsugerován ten "správný" názor tak, aby onen nabyl dojmu, že si ho vlastně vybral sám a dobrovolně.

Příklad: Muž přichází domů a v celém bytě voní pečené kuře. "Hmmm, to to voní. K obědu bude kuře, ne?"

"Jo. Anebo rizoto od včerejška, podle toho, co chceš."

"A to si můžu vybrat?" Nemůže! Proč se tak pitomě ptá? Ženatý chlap si nikdy nemůže svobodně vybrat!

"Můžeš."

"Tak já si dám to kuře."

"Tobě to rizoto nechutnalo, viď?"

"Proč? Chutnalo!"

"No, že ho už nechceš."

"Ale chutnalo, ale když to kuře tak voní."

"A taky by se mělo sníst. To rizoto. Takhle ho vyhodím."

"Tak já si ho dám večer."

"Jasně, to říkáš teď, ale zítra ho stejně budu vyhazovat. Jsem měla vědět hned, že ti vůbec nechutná. Už ho nikdy nebudu vařit. Škoda práce a peněz." Vyvolání viny, přenesení odpovědnosti - viz předešlé kapitoly. Sledujte ten koncert. To je symfonie manipulace, že? Velký respekt k takovému umění!

"Ale mně přeci tvoje rizoto chutná!"

"A že ho teda už podruhý nechceš? To je teda divný!"

"Ale jo chci, já si ho klidně vezmu."

"Fakt jo? Fakt ho chceš? Já ti ho teda přihřeju." Žena se začíná mile usmívat. Vítězný škleb nadvlády ducha nad fyzickým objemem. 

"Tak jo." Muž teprve teď zjistil co provedl a smutně kouká na zlatavé kuře. "A kdo bude jest to kuře? To jako vyhodíš, jo?" Trapný pokus o znovudobytí základních pozic.

"Ne, proč by. Já si ho vezmu s dětmi!" Konec, tečka, finíto. Už není cesty zpět. Leda by muž odehnal své vlastní děti od kuřete a sám ho sobecky sežral. To však žádný opravdový táta neudělá.

Druhý den. Muž přichází domů a všude voní guláš. "Hmm, to to voní. K obědu bude guláš, ne?"

"Jo. Anebo to kuře od včerejška, podle toho, co chceš."

Muž znejistí. Cosi mu říká, že tohle už jednou kdesi zažil. Takové kuchyňské dejavu. "Jsi říkala, že ho sníš s děckama."

"Jiříkovi nechutná. Vadí mu tam ty kosti. On má raději guláš!" Hotovo, tečka, finito!

A pozor! Nečekejte, že by se některá z žen k tomuto dobrovolně přiznala! Žádný agent se nepřizná, že je agent. Leda by byl dvojitým agentem. Takže připustí-li některá, že to tak opravdu může být, tak  dvojitý pozor! V tom případě se jedná o manipulaci pomocí negace, podsunutí záporného užitku a negování negace.