Pohádka o dotacích

Článek nebude pojednáním o přidělování dotací, ani další vyjádření A.Babiše k Čapáku. Článek nebude ani o systému přerozdělování EU. Pohádka bude o jedné smyšlené obci a o jejím nástroji k ovládání občanů. Prince nečekejte.

V městečku Koněspáry přišli radní s geniální myšlenkou. Založí sdružení Koněspáry krásnější a lidé, kteří se do projektu závazně přihlásí budou mít po splnění přesně daných podmínek také nárok na jisté benefity ze strany obce. Jak řekli, tak i udělali a do KK vstoupilo 90% občanů obce a začalo platit řádné příspěvky. Poté stačilo už jen splnit pár požadavků, jako např. uklidit si dvorek, opravit fasádu na domě, nebo udržovat svou zahradu v pohledném stavu a dobrému rodáku přibyla před domem lampa veřejného osvětlení, dostal své parkovací místo na náměstí a jeho děti permanentku do kulturního domu. Po zářném startu přišli radní ještě s odvážnějším projektem. Každému, kdo si pořídí nový plynový kotel bude obecním plynovodem dodáván plyn za poloviční cenu než je obvyklá na trhu po celých garantovaných pět let. A dobří rodáci do toho šli. Dobré dílo se podařilo a starosta i s radními byli na svou práci právem pyšní. Procházeli se po náměstí a každý den se nechali poddanými povinně chválit, jejich zobany pravidelně plnily stránky místního plátku, rozhlas jim hrál do kroku i ke skoku.

A pak se to stalo. Z okresního města se vrátilo na pět desítek vykázaných bezdomovců, kteří měli trvalý pobyt hlášený na obecním úřadě v Koněspárech. Co teď? Ale to by nebyli naši radní fiškusové, aby na něco nepřišli. A oni přišli. Vyhlásili, že každý kdo odebírá dotovaný plyn přijme povinně jednoho bezdomovce a bude ho živit. No to bylo poprasku! Pojďme se na to podívat:

"Já nebudu živit nějakého pobudu!" hřímal Joska na úřadě a mával u toho pěstí ve vzduchu, jako když lapá mouchy.

"To teda budeš", opáčil mu suše starosta pohodlně rozvalený v ořechovém křesle za širokým stolem, "je to totiž tvoje morální povinnost!"

Z řady bezdomovců sedících na zemi u stěn podél celé místnosti se ozvalo souhlasné mručení. Jeden zvedl krabici s vínem do vzduchu a zašermoval s ní: "nebuď nácek, strécu."

"Jaká povinnost?" zajíkal se Joska, "já své povinnosti všechny splnil!"

"Jsou to hodnoty našeho sdružení a ty jako jeho člen je musíš ctít a dodržovat. Takovou tu sounáležitost, solidaritu, humanitu a jiné pindy, no vždyť víš."

"No to teda nevím, neznám a nebudu." Jozka v mžiku uhnul před letící plechovkou z levé strany, "ksindle," zaslechl ještě sykot skrz zuby.

"Tak se podívej, milej zlatej," starosta si dal už vyloženě arogantně nohy na stůl," nebude bezďák, nebude plyn." 

"Cože? Ale na tom jsme se přeci dohodli...že...že já budu členem sdružení, platit příspěvky, natírat lavičky v parku, opravím si fasádu, zlikviduju starej kotel a koupím na splátky ten plynovej a že za to budu mít na pět let plyn za polovic." Nechápal.

"Ano? Za polovic panáčku? Takže když sis hřál prdel za naše dotace, to ti bylo dobrý, co? A když teď máš obci tu solidaritu vrátit tak couváš? Tak já ti tady rovnou říkám: nebude růžovej, napapanej a ze škatulky oháknutej bezďák na matraci v tvý garáži, nebude žádnej plyn. Ani molekula prdu nebude, rozumíš? A nepočítej s tím, že si nasmlouváš přes obecní plynovod jinýho dodavatele, na to rovnou zapomeň."

"Starosto, já bych mu ji rovnou natáhl, jakýpak obštrukce s fašistou," pokýval hlavou chlapík sedící zprava se smotkem v hubě. Ostatní souhlasně zabručeli. Odkudsi přiletěla další plechovka fazolí. Tentokrát plná.

V tom se otevřely dveře a do místnosti vjel princ na bílém koni...éé vlastně ne. Princ nebude jsem vám říkal na začátku. Takže do dveří vstoupila lidskoprávní aktivistka s kufříkem: " tak kde ho máme, lůzrofoba? To je on?" štítivě na něj ukázala prstem.

"A máš to spočítaný, chlapečku," zasmál se chraplavě jeden z nich.