Co Čech, to lichvář

Lidé si nejčastěji představují lichváře tak, že vyhledá člověka v nouzi, vnutí mu deset tisíc na 200% úrok a pak už jenom doma se založenýma rukama sleduje, jak se mu sype dvaciáš zadáčo. Velmi hloupá představa. Zato dobře živená.

Chlap uvidí v obchodě novou TV a zjistí, že ji zrovna nutně potřebuje. 

"Kolik stojí?" ptá se prodavače.

"Jednu šedou krabičku."

A sakrholte. Zrovna tu on nemá. Jde tedy za lichvářem, aby mu ji prodal. On mu ji věnuje za pouhých 18 000kč a chlapík rozjařeně běží do krámu. Večer se chlubí kamarádovi svým počinem.

"A podíval ses do té krabičky?" šťourá kamarád.

"Ne, proč by? Přeci televize stála jednu krabičku, tak jsem zaplatil jednu krabičku a šmitec," dí udiveně šťastný majitel skříňky na obrázky.

"Mno...,"  mne si zadumaně přítel bradu, "protože kdybys tu krabičku otevřel věděl bys, že v ní bylo 10 000kč!"

Podvod? Zlodějina, loupež? Ale kde že. Takových podobných krabiček rozdá každý z nás od výplaty k výplatě desítky!

Jak dědeček měnil až vyměnil

Problém všech těch krabiček je v tom, že my nevidíme dovnitř, tedy neznáme tu základní cenu. Zboží, či služba to nemá vytetované na čele. A na to dojel i náš pohádkový dědeček. S každou jeho směnou hodnota obdrženého zboží klesala až na pouhou jehlu. A babka ho za to ještě pochválila. U zboží směrem z kolbenky k zákazníkovi je proces opačný. Cena zboží každým kliknutím roste. Tak např. výrobní cena páru kvalitních bot je pětinová oproti konečné prodejní částce. Zní to hezky, že? Dáte dvacku, berete kilčo. Naproti tomu u půjčky v korunách tu prvotní cenu znáte, protože ji máte přímo na ruce. Berete desítku, vracíte třebas sedmnáct a půl. A to lidi irituje. Lotrovina!

Nebudu se zde zabývat lživými nesmysly různých neziskovek a jejich oslíků, kteří tvrdí, že u nebankovních úvěrů se vrací až několika násobek původní částky a rovnou vám řeknu, že navýšení půjčky bývá u takových firem nejčastěji něco přes tří čtvrtiny jistiny. Tedy půjčíte si deset a vracíte 18 000kč. Přes všechny ty vzorečky výpočtů úroků a RPSN, které člověka spíše matou než mu pomáhají, vidíme selským rozumem, že zde je navýšení 80% (úroková kalkulačka vám tvrdí, že při době splatnosti 1 rok je to 125%). Je to moc, nebo málo? A byli byste ochotni si takové zboží, protože i peníze jsou zbožím, za takovou cenu pořídit? Ale ano, byli. A s klidem. Výrobní cena rohlíku je okolo 1 koruny, tedy pokud rohlajz za dvě ká schroupnete na pětkrát, každé otevření čelisti máte za lichvářský dvacoš navíc, tedy navýšení 100%. Cena vepřové pečeně, kterou zaplatí supermarket zpracovateli, je do 55kč za kilo. Na pultě se nám potom objeví za 95kč a to ještě v akci, tedy navýšení 75% z původní částky. Výrobní cena mobilu je zhruba jedna třetina jeho prodejní ceny a u benzínu je to už úplný lichvářský masakr. Tam je původní cena pouhých 15% ceny konečné, tedy litr benzínu by měl stát správně okolo 5kč. Tady je ovšem největším zlodějským "lichvářem" stát, jak jinak. Na to jsme si už ale tak nějak zvykli.

Co jsem si naložil, to si vezu

Ano, tedy náklady, říkáte si. To navýšení jsou náklady a říkáte to správně. Záleží na tom kolik čeho a kdy a nás bude nejvíce zajímat kolik. Pokud si např. vyděláte 30 000kč hrubého buďte si jistí, že jste pro zaměstnavatele vytvořili hodnotu několikanásobně vyšší, tak okolo sta tisíc bych to cejchoval. Tady nám "náklady", tedy různé další výdaje o odpisy k nadhodnotě vámi vytvořeného zboží tvoří přes dvakrát vaši mzdu. Číselně vyjádřeno nějakých 230% prolítne komínem, ale každý to chápe a akceptuje to. Za to 80% výdajů u půjčky je zlodějina. Řemeslník vám přimontuje novou vodovodní baterii do kuchyně, optá se, které prase vám to původně dělalo a řekne si o tři sta za hodinu (a to jsem ještě hodně při zdi), popřípadě dalších 160kč na cesťák. Vy ve fabrice taky montujete, ale jen za kilčo na hoďku. Jak je to možné? Že byste byl větší lempl, nebo lenoch? Ale kdepak, protože náklady. A všimněte si, že tady to dělá nějakých minimálně 200% nad původní částku, tedy hodinovou mzdu onoho dělníka, tedy v řeči úvěrů nad " původní jistinu". Koneckonců u supermarketů jsou běžné marže 100%, u jiných obchodníků a služeb klidně i 200-300% oproti základní ceně zboží, tedy 30 000kč za půjčených 10 000kč. A není to trochu blbé? Není, protože náklady. I nebankovní úvěrové firmy mají své náklady: mzdy, kanceláře, telefony, daně, auta, právníky, daně, licence, zástupce v terénu, daně, nedotknutelnou jistinu (20 mio), daně a ztráty způsobené neplatiči. Cožé? Takže ti slušní zákazníci platí i za neplatiče? Jistě. Stejně jako na ubytovnách (tam to jsou ovšem obchodníci s chudobou, ne lichváři), anebo v supermarketu kde platíte za ukradené zboží a dokonce i za zboží, které se neprodá a poté večer vyhodí. Protože náklady. Ovšem zatímco když v supermarketu vleče ochranka zloděje po smyku ke vchodu lidé jí tleskají, u nebankovních úvěrů naopak fandí a tleskají onomu zloději neplatiči a každé jeho vítězství u soudu, kde je zproštěn placení pro drobné formální pochybení společnosti, lidé oslavují. A pak to za něj sami zaplatí.

Dvakrát řež a pak si to běž změřit

Ano, vždyť my si tu cenu můžeme změřit, říkáte si. Stačí si porovnat půjčky u banky a pak u těchto vykutálenců a hned víme, že mají drahotu jak v internacionálu. Nemůžeme. Tedy můžeme, ale je to pitomost. Asi jako poměřovat cenu výrobku objednaného přes internet přímo u výrobce a tu stejnou v obchodě. A pak tam vlítnout a řvát, že jsou to lichváři. Nejsou. Protože náklady. Nebankovní společnosti mají úplně jiné náklady než banky, u kterých jednak nejsou drobné půjčky hlavním zdrojem příjmů, nýbrž slouží k připoutání zákazníka a potom půjčují jen prověřeným, solventním klientům a to ještě většinou virtuálně. A taky při nesplácení uvidíte ten tanec svatého Víta. První upozornění, čtyři kilča za dopis + penále + úroky z prodlení, druhé nábojnice v obálce a třetí ovčí hlava přibitá na dveře. A pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. U nebankovních společností máte zpravidla trpělivost ze strany věřitele, telefonické naléhání a osobní splátkový kalendář, a to vše bez penále. Ono totiž není houska jako koblížek, i když těsta a dobu pečení mají oba stejně, náklady na jejich pořízení se liší. Anebo auta. Stejná hromada kovu, skla a gumy, stejné výrobní postupy a podobné vlastnosti, ale rozdíl v ceně může být až několikanásobný. Čisté zisky se u výrobců aut pohybují 6%-18% z ceny vozu podle toho, o jak velké série jaké značky se jedná. Ovšem to je čistý zisk! Výrobní a prodejní cena bude jistě rozdílná i o 100%. A jaké že tedy mají čisté zisky ty nebankovní úvěrové společnosti? To nevíme. Ale za to víme, že jsou to prachsprostí lichváři. I když dnes už jsme poznali, že oněch 80% navýšení není rozhodně jejich čistý zisk. Protože náklady.