Kupředu do záhuby

Dnes není žádný výroční den komunistického zlounství. I když, co si budeme namlouvat, každý den v roce je zrcadlem nějaké té bolševické křivárny z minula. Takže ano, i tento. 

K napsání blogu mne inspirovat článek: ČSSR (ne)inovativní...

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/cssr-inovace-ceskoslovensko-komunismus-ekonomika.A190622_484849_ekonomika_rts

Jsme šikovný a pracovitý národ plný skvělých lidí a nových nápadů. Možná, že kdyby nás tehdy v 60.letech nechala Moskva svobodně dýchat, mohli jsme být docela funkčním hybridem mezi tržním západem, švédským modelem ultrasociálního státu a tím Mordorem na východě. Jenže to je úvaha z říše fantazie, protože každý tyran potřebuje ke svému přežití masu otroků. A bolševici nebyli rozhodně výjimkou.

O tom, jací jsou komunisti kabrňáci, svědčí nejlépe ten fakt, že zkrachovali už po pěti letech svého samostatného hospodaření a v r.1953 museli vyhlásit měnovou reformu, tedy de facto bankrot ekonomiky. Ono totiž ukrást něco je úplně jiný level, než se o to potom starat s péči zodpovědného hospodáře. Ovšem poté se poučili. Napříště už pod heslem: Spějeme je světlým zítřkům, devastovali naši zemi tišeji, postupněji, o to však bolestivěji. Asi jako rakovina rozežírá zevnitř tělo a ty jejich světlé zítřky mohly být tím pravým světlem leda tak pro tasemnici.

Ještě těsně před revolucí jsem dělal v šamotové cihelně na Moravě na cihlovce z roku 1928 značky Ježek, Adast Blansko. Ani po čtyřiceti letech usilovného předhánění západu si fabrika nevydělala na novou mašinu starou v době krádeže už 20 let. A to ani po dvojím okradení lidu skrze jejich úspory, sociální a zdravotní účty a třetinovým platům oproti dělníkům tam v dáli za kopečky. S kým chtěli tedy soupeřit? Koho zničit, historicky znemožnit, hospodářsky porazit? A komu chtěli zajistit lepší život, jak a hlavně z čeho?

Nebyli jsme členy Světové banky ani Měnového fondu a to hlavně kvůli soustavnému falšování hospodářských výsledků. Ty se zas falšovaly kvůli zakrytí smutné pravdy, že jsme na huntě. Komunisti si stanovovali kurz vlastní měny vůči zahraničí naprosto hausnumericky podle toho jak chtěli aby to na oko vypadalo. Přesně ve stylu: kilo Žigulíka za jeden rubl. Nesmějte se, tohle opravdu v Rusku taky už proběhlo! A pak se divili, že jim tady vznikl obrovský šedý trh, kde veksláci nabízeli cizincům až trojnásobek korun za jejich valutu než oficiální socialistická banka a ještě na tom trhli vejvar, o kterém se nesnilo ani spekulantům na burze. Koruna měla totiž pro cizince pouze hodnotu socialistické stravenky. Kurs dolaru vůči rublu byl dokonce 1:1 a to podle hesla: jeden dolar - jeden kýbl rublů.

Stalo se co se stát muselo. Parazit prožral svého hostitele skrz na skrz a bylo na vůdci, aby to nějak kulantně a opatrně sdělil ostatním. Tím vyvoleným se stal Michail Gorbačov a tím sdělením jeho kniha Perestrojka. V ní se praví zhruba toto: Díky obrovskému úsilí a nerozbornému sepětí všeho lidu socialistického tábora v čele s komunistickými stranami jednotlivých bratrských národů se nám podařilo, i přes dílčí neúspěchy a zuřivý odpor zahnívajících kapitalistických států, překročit další dějinnou fázi historicky předurčeného vývoje a vstoupit do nové kvalitativní úrovně socialistického hospodaření. Touto novou rozvinutou úrovní, zcela v souladu s moderními požadavky na vedení státní ekonomické strategie, je samohospodaření státních podniků po vzoru družstev, kolchozů a sovchozů. Napříště nebudou tvůrčí a ekonomické iniciativy výrobních závodů limitovány centrálními zásahy shora, ale naopak ony samy budou tou hybnou silou našeho progresivně se rozvíjejícího hospodářství.

Přeložím do češtiny: jsme v řiti, všechno jsme už prožrali a rozkradli, zapomeňte a jděte domů. Komunisté tomu zpětně začali říkat: byla to taková doba, dělaly se chyby a na nic takového se nepamatuji. Je to podobné jako: nechápu, nevím o co jim jde a asi účelovka. V tomhle naplno platí, že charaktery se nemění, jen jejich jména a příjmení.