Zleva napravo I.

Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které je utrpení milionů ničím, kteří nenávist vydávají za lásku a násilí za vyšší svobodu. To jsou slova našeho nejznámějšího šachového velmistra Luďka Pachmana, bývalého komunisty.  

Ale popořádku. Tím podivným společenstvím lidí, kteří nenávist vydávají za lásku, nemyslel Luděk Pachman rozhodně šachisty. Šachy, sport menšinový, podivuhodný a mnohými zcela na okraji zájmu. Ale málokdo možná ví, že prvním oficiálním mistrem světa v šachu byl pražský rodák Wilhelm Steinitz a první mistryně světa vůbec byla naše Věra Menčíková. Ta nejenže svými výkony vynutila ženskou kategorii tohoto sportu, ale dosáhla v Anglii (kde převážně žila a i zahynula při nacistickém náletu v r. 1944) takového věhlasu, že je po ní pojmenován jak šachový klub, tak i tradiční turnaj. Vlastně onen klub vznikl jako parodie. Když totiž charismatická česká šachistka vtrhla na mezinárodní šachový turnaj v Karlových Varech (1926), byla pro tehdejší výhradně mužské účastníky takovým zjevem, že vídeňský mistr Becker navrhl aby se každý její poražený stal členem prestižního klubu Věry Menčíkové, který tímto na místě založil. A bylo potěšující, že hned prvním členem a zároveň čestným předsedou se stal sám mistr Becker. Mnohým světovým koryfejům královské hry totiž po partii s Věrou Menčíkovou zhořkla příchuť šachu v ústech. Vzpomeňme např. poražené světové velmistry Miesese, Sämische, Reshevského, nebo samotného mistra světa Maxe Euweho. 
Československo dokonce vyhrálo i první (neoficiální) šachovou olympiádu v Paříži v r. 1924 a po celá dvacátá a třicátá léta patřilo ke světové špičce šachového světa. Jedna z obran dámského gambitu je nazývána Česká obrana (slovanská) a po našich mistrech je pojmenováno několik šachových zahájení, z nichž snad Traxlerova varianta, či Rétiho zahájení jsou těmi nejoriginálnějšími. Vzpomeňme jen velmistra Oldřicha Durase, či rodáka z Pezinku (Slovensko) Richarda Rétiho. Po válce potom u nás působilo několik kvalitních šachistů světové úrovně. Jmenujme alespoň M.Filipa, L.Alstera, či už zmíněného Luďka Pachmana.
V 50. letech byl Luděk Pachman výstavním artiklem komunistického režimu. Zanícený komunistický aktivista, zaslepený, fanatický. A k tomu prvotřídní šachista, publicista, který za svůj život sepsal na 20 knih, převážně se šachovou tématikou a k tomu publikoval stovky politicky a šachově laděných článků a statí. Jeho čtyřdílné dílo Teorie zahájení je dnes už legendární. A přitom ještě stihl obrážet světové turnaje nejvyšší šachové úrovně a sklízet pro rudý režim vavříny. A přesto za čtvrt století o svém komunistickém přesvědčení prohlásil toto:
 „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současné utrpení milionů ničím, kteří nenávist vydávají za vyšší lásku a násilí za vyšší svobodu, nadekretované formule za pravdu a mít vlastní odlišný názor za zločin.“
Pojďme se po špičkách projít po duši tohoto jistě rozporuplného, zvláštního a přitom nadaného člověka. Zaníceného komunisty a zapřisáhlého ateisty, který před každým důležitým zápasem chodil tajně do kostela orodovat k Bohu.
Luděk Pachman (1924 Bělá pod Bezdězem - 2003 Pasov) se stal mistrem Českých šachistů v r. 1944, mistrem v r. 1950 a velmistrovský titul dosáhl v r. 1954. Už tehdy byl skálopevným komunistou, pro kterého byl sovětský bolševik vzorem. Po prožitých hrůzách II.ww války a ideovém poválečném tápání nachází odpovědi ve spisech Marxe a Engelse. Ti se nezahalují do filozofie nepochopitelna, nýbrž rovnou bičují otázky jasnými odpověďmi. A Pachman coby precizní analytik a stratég, který umí propočítat xx variant dopředu, se na to chytí. Věří tomu neochvějně až tak, že už po komunistickém puči v r. 1948 v časopise Československý šach píše: ...kampaň (západoevropských států), která nazývá vůli naprosté většiny národa milujícího opravdovou demokracii násilím a terorem, může sloužit jen těm, kteří si nepřejí pokojné spolupráce a přátelství mezi národy...pomluvy naší republiky, jejího prezidenta a našeho národa pocházejí pouze od těch jedinců, jejichž zájmy jsou stejné, jako byly zájmy politiků, kteří nás v r. 1938 odsoudili k německé okupaci. Vykonáme vše co můžeme vykonat pro sbližování národů, pro upevnění světového míru. (zkráceno). 
V reportáži ze šachového turnaje v Budapešti z téhož roku si neodpustí lokajské: Přijetí, jehož se nám dostalo (z maďarské strany), bylo tak srdečné, na jaké jsme zvyklí jen u nám nejbližších bratrských slovanských národů. No vida jak komunistická víra stmeluje přesvědčené a láme i národnostní původ.
Nejdůležitější šachovou událostí v r. 1955 byl mezipásmový turnaj v Göteborgu. Postup z něj dále do turnaje kandidátů proklouzl Pachmanovi o jeden chlup a půl bodíku. Kdo však postoupil byl Pachmanův největší český rival Miroslav Filip. Luděk Pachman pak prý obcházel nejvyšší stranická a sportovně-organizační místa a požadoval, aby v turnaji kandidátů nestartoval bezpartijní Filip, ale jako náhradník naopak on sám. Tato nesportovní podlost mu zřejmě nepřipadala jako unfair. Komunisté se sami přirozeně domnívali, že jsou z titulu své stranické knížky sociálně a společensky něco víc a o trochu potřebnější nadlidé. A výhody z tohoto postavení plynoucí oproti těm "méněcenným" brali potom jako samozřejmou kompenzaci svého "lepšího světonázoru". Kdo zažil, dá mi za pravdu.
Z 12. na 13. srpna roku 1961, těsně před odjezdem na turnaj v Rakousku, zastihla účastníky supertujnaje v jugoslávském Bledu politicky třaskavá zpráva. Sovětští a východoněmečtí vojáci neprodyšně uzavřeli hranice západního Berlína a kolem v kleštích sevřené části města začali budovat známou berlínskou zeď. Na této události se ve svých komentářích v Československém šachu komunista Pachman doslova vyřádil:  Rakouské listy denně přinášely hrůzostrašné líčení scén vhodných pro Pečírkův kalendář, které prý se udály u berlínské zdi. Místní Tagespot komentoval mezinárodní situaci způsobem, jaký by ani Goebbelsovi nedělal ostudu. A mentorsky dodává, že: ...zcela by stačilo, kdyby uvažující a objektivní šachisté nahradili neuvažující a z pozice síly hovořící politiky na té druhé straně. Přeložím vám to do češtiny: bolševici udělali prasárnu a může za to západ. Jak typické.
Rok 1963 zahájil Luděk Pachman suverénním vítězstvím na mistrovství Československa a odebral se na turnaj do Havany, pořádaném na paměť legendárního šachisty J. R. Capablanky. A stejně jako na všechny minulé návštěvy Sovětského svazu, předchozí návštěvu Kuby, kterou nazval "setkání s mladou revolucí", i tentokrát nešetřil superlativy. A plivanci směrem na západ, to samozřejmě. Takže po "příkladném hospodářském a kulturním rozvoji Kuby", následuje:...viděli jsme však také, že není snadné budovat socialismus pouhých 150 kilometrů od pobřeží největší kapitalistické velmoci...stačilo pohledět z hotelu na americký křižník , hlídkující na rozhraní kubánských vod, aby si člověk pořádně uvědomil, že tady je hodně neklidná hranice mezi dvěma světy.

A při další návštěvě Havany příštího roku, ještě přitvrzuje: ...kdyby se přesně statisticky určil počet šachistů a aktivních zájemců o šach ve všech zemích úměrně k počtu obyvatelstva, byla by Kuba již dnes na prvním místě na světě! ...Kdo ve světě věří pomluvám, vymýšlených v hojné míře o dnešním kubánském režimu, měl by se zamyslet nad tímto jediným faktem, který víc než plasticky ukazuje, čím je revoluce pro Kubu a čím bude v brzké budoucnosti i pro jiné země Latinské Ameriky. Roku 1964 totiž náš velmistr obrátil veškerou svou rudou naději na země tohoto regionu. Řada posledních návštěv Sovětského svazu a porovnávání tamní životní a sociální úrovně mu notně pocuchala jeho revoluční ideály. Ne, veřejně nic nekritizoval, vždyť se psal teprve rok 1964, ale našel si novou naději, na které hodlal dále budovat své komunistické přesvědčení..

To mu však mělo záhy zhasnout pod pásy invazních tanků a zasadit tak jeho imaginárnímu světu nezhojitelnou ránu..........pokračování...........

Volně sepsáno podle: Ivan Hausner, Zleva napravo, na pokračování v časopise Československý šach 2014-2019

Luděk Pachman versus Oleg Neikirch, dvojí oběť střelce při útoku na krále. Po pár sekundách se odkaz načte a ovládá se šipečkami vpřed a vzad: http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1104888

http://www.sachykunovice.cz/soubory/rubrika_martinak/30_klub.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lud%C4%9Bk_Pachman