Karma

ď

Šachy jsou úžasné, zbytečně popisovat blahodárnost na tvořivost myšlení. Dovedlo mne to až k poznání, že vynikající šachisté - Automaticky nemusí být vynikající ve svém životě. Náš kdysi kroužek - Výtečný hráč - řidič -- dobrotivý "blb". Jakási existující hranice, mezi genialitou a imbecilitou, podobně sečtělost vzdělání - nejde ruku v ruce s moudrostí ! ...

Lidé jsou pak lidmi a zrají. Zajímavé názorové přesuny vlivem 1968 - Pachman, Zikmund - Hanzelka, Zátopek, aj. Pochopili svůj omyl - V zájmu dobra zasévali zlo. Pro zajímavost - Náš řidič neklamal. Opravdu oddaný robič, na autobuse - o žních na kombajnu, člen Milicí a horlivec. Po revoluci v důchodu, dluhy a ocitl se, jako bydlící v osobní garáži! Žena si jej stejně vyhledala - Solidní důchod. Zde KSČm, má svůj hlas stále jistý - Revoluce mu ukradla jeho svět. Já mu to ani nevytýkám, svým způsobem jej chápu - Dal si šach a mat zároveň. V krčmě, zase dělá nějakou rošádu ...

Máte pravdu, pane Bůčku, IQ, nebo třeba úžasná paměť či logicky uvažovat nic neříkají o mravních hodnotách člověka...

Jo a kdyby se někdo podivoval nad tím jak jsem se jednou o prázdninách ocitla na Kubě pres zadratovane hranice, tak vězte, že člověk i tehdy měl rozvedené rodiče a jeden z nich tehdy dlouhodobě pobýval na Kubě, která tehdy nepatřila mezi imperialistické země. Tak asi tak :-)

myslíte, že Řekyně čtou blogy s šachovou tématikou?

Šachovy turnaj v Havane pořádaném na paměť legendárního šachisty J. R. Capablanky jsem zažila v roce 1964, kde jsem se s Luďkem Pachmanem sešla. Byl to milý pán, dobrý společník s legrační výslovností v cizích jazycích. Myslím si, že tak jak je popisovaný vystupoval asi na veřejnosti, ale jinak nemohl být slepý aby na Kubě neviděl to co já. Je pravda, že v tehdejší době byl Fidel a Kuba hodně populární. Ráda jsem si přečetla váš článek.

Jo a taky pamatuji dobu pana Vlastimila Horta, který byl náš pozdější šachový mistr.

Zdroj: https://petrpetrburian.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=729817

Díky. V Havaně dokonce sehrál s Fidelem propagační "partii", která skončila po čtyřech !! tazích remízou. Po letech se přiznal, že Castro šachy hrát vůbec neuměl, dokonce ani nevěděl, jak se táhne, a ty čtyři tahy byly max. co si byl schopen zapamatovat. Ovšem propagace na prvním místě. Slepý asi nebyl, ale zaslepený určitě ano.

Měl jsem příležitost poznat tohoto pána naživo krátce před jeho smrtí. Při jednom spřáteleném šachovém klání Prachatice-Freyung přijeli Němci s hostujícím Pachmanem na první šachovnici. Nevím kde a jak ho sehnali. Starý milý pán. Sedl za šachovnici, smetl naši klubovou jedničku a pak klidně obcházel stolky a nakukoval. Věděl jsem o něm jen to, že je to náš bývalý, emigrující šachový mistr. Kdybych tehdy věděl, že jsem potkal legendu, jistě bych si nechal podepsat nějakou jeho knížku Teorie zahájení.